7. červenec 2013
Z deníku otce: Narozeniny
Tak a je to tady. Náš malý lumpajzník má za sebou první rok života. Neskutečně to uteklo, před chvílí jsme v náručí drželi malý kňourající uzlíček a teď už nám ten kluk všude šmejdí, všechno zkoumá, demoluje, a dělá samé kulišárny.
Na narozeniny jedeme k babičce s dědou a s sebou bereme druhou babičku s tetou Anetkou. No bereme babičku, to se má tak, babička nejdřív na začátku týdne říká že nejede, pak jede, pak zase nejede, pak se zase rozmyslí a když nakonec jede, tak ji nabíráme a dozvídáme se: "Rambo jede s námi". To je Anetky čivava. Problém je, že Míša u babičky s dědou, by ho mohl zakousnout jako jednohubku. Nejde to, takže babička zase nejede. No nakonec jede i s Rambem a my doufáme, že z něj ta jednohubka nebude. A když už jsme konečně po tom všem jedeme/nejedeme a jednom vracení se z cesty, zpátky pro babičku, v autě a chceme už konečně opravdu vyrazit, babička prohlásí. Jééé, přines mi tu tašku z kufru, já tam mám pro vás zmrzliny. Kde? No vedle dokladů a peněženky, jak jinak.
Po příjezdu je Rambo málem sežrán, Staník uvítán a nejlepší zpráva, dort ze zakysané smetany přežil převoz v horku. Staník je od rána celý vysmátý a tajtrdlíkuje jak nastřelený. Asi chápe důležitost narozeninového dne, ale hlavně má okolo sebe houf lidí a hlavně babiičky co na něj dělají cukrbliky, takže si připadá o to důležitěji. Jakmile trochu skamarádíme psy, což znamená asi patnáct minut ležení na Míšovi, abych ho udržel v klidu, držení štěkajícího Ramba za kšíry ve vzduchu, aby neprovokoval a následně chvíli zábavy s vodítky, tak mezitím dort v lednici trochu stuhne a můžeme Staníčkovi popřát a nechat ho sfouknout svíčku na dortu. Staník kouká na dort neví co s tím, maminka ukazuje musíš udělat fúúú. Staník stále kouká na dort i na maminku a pořád neví co. "Tak pojď sfoukneme to spolu", povídá mamínka. Nakloní se k dortu a foukne. V tu chvíli Staník nasazuje vykulený výraz, co si to ta maminka dovolila, vždyť mu to sfoukla. Po gratulacích předání dárků, zkoušíme rozbalování, ale kdepak to Staníka vůbec nezajímá, nejlepší je totiž barevná dárková taška s rybičkami. Trhat balící papír? Když to mám dovolené? To jste se zbláznili? To je přece nuda, já trhám jen věci co trhat nesmím! Zároveň si tak říkáme, co to tak zasmrádá? Ano je to Staník, gratulace i sfoukávání dortu zvládl nejspíš s pokaděnou plínou. Takový jeho typický příspěvek a poděkování gratulantům.
A když je to ten rok zapíšu i malé shrnutí jak se ten náš život za rok s tím malým človíčkem změnil? Tedy ne že by se úplně otočil vzhůru nohama,ale hodně věcí dopadlo trochu jinak, než v našich idylických představách a získali jsme spoustu důležitých poznatků. Plánovat něco přesně na čas stále můžete, ale buď zůstane jen u plánů, nebo časovou přesnost změníte z minut spíš na hodiny, nebo raději na dny. Jakmile totiž máte někam dorazit včas, dítě které do té doby pravidelně spí podle určitého rytmu v danou chvíli určitě bude spát jinak. Když vám vše vychází na čas a dítě nespí, tak při odchodu zjistíte, že se vám totálně zesralo. Případně se ublikne. U přebalování, pak stihne ještě druhou várku, kterou donutí k převlečení i vás. Zkrátka místo přijedeme ve dvě se naučíte říkat, přijedeme odpoledne. Nebo po druhé. Což je kdykoliv mezi druhou a šestou. Ujistili jsme se v tom, že spánkové limity máme mnohem dál, než jsme se vůbec odvažovali doufat. Velmi výrazně stoupla naše odolnost proti smradu při výměně plínek. V tomhle je příroda geniální, stupňuje se to postupně, jak dítě roste, a tak další trénink odolnosti dostanete vždy, když už vaše čichové ústrojí zvládlo předchozí kalibr. Zjistíte, že vaše oči nejdou vydloubnout tak snadno jak jste se do té doby možná obávali. Do nosu se vejde víc dětských prstíků, než byste odhadli a přechod dítěte přes váš obličej, včetně úděrů lokty a koleny do všech citlivých obličejových tváří se dá v klidu vydržet pokud jste dostatečně unavení.
Pro nás chlapy, znamená dítě několik novinek, třeba zjištění, že mimina nejsou univerzální a že se liší. Nejprve zjistíte že vzhledově jdou od sebe opravdu rozpoznat. Pak přijdete na rozdíly ve velikostech. A nakonec s největším překvapením zjistíte, že první rok není vůbec ta nudná fáze, kdy se dítě jen z jedné strany musí krmit a z druhé utírat. Jo samozřejmě se zocelíte v oblasti citlivých partií. Dítě totiž jakmile může, tak vás při přebalování, hraní, koupání, zkrátka kdykoliv to jen trochu jde, kopne do koulí a zvědavě pozoruje kolik tatínek umí obličejem udělat nových grimas a barev.
Ale i když to tak možná nevypadá, má rodičovství spoustu pozitiv. Třeba si můžete hrát a blbnout jako děti a bere se to jako společensky přijatelné chování. Dítě vám připomene, jak se radovat z úplných maličkostí. Každodenní rozzáření Staníkova obličeje, kdykoliv se dozví že "bude ham". Nadšené poskakování, takový jídelní tanec a úsměv od ucha a k uchu, krásně připomene, jaká je to paráda se pravidelně a dobře najíst. Pro dětský smích uděláte kdejakou ptákovinu, protože to na vás působí jako droga, kterou chcete znovu a znovu slyšet. Takhle to působí i na ostatní, takže i ostatní propadají podobnému rozveselovacímu šílenství a nejste tak při poskakování na jedné noze, s vyplazeným jazykem a šklebem skřeta vyluzujícího podivné zvuky, sami.
Když se přes všechnu tu nevyspalost, únavu, vyčerpání, smard z plínek a řev na vás to malé stvoření usměje, podívá se na vás těmi svými kukadly, z kterých je vidět, že pro něj jste ti nejúžasnější a nejdůležitější dva lidi na světě, jsou rázem jakékoliv útrapy jsou rázem zapomenuty. Už teď se těším, jaké lumpárny a dobrodružství nás v dalším roce rodičovství čekají.
To je dobrota a vážně ho smím celý sníst? Ne, to je dort pro rodiče, za to, že to s tebou celý rok vydrželi :)
