29. červenec 2013
Z deníku otce: Návštěva s bazénem
Udeřila horka a hodně sluníčka znamená, že jsem po pracovní stránce marný. Dopoledne dospávám noční chvíle, kdy je jediná možná práce s počítačem. Pak mám chvíli, než se po dvanácté přehoupne slunce za okna a nejen že nic nevidím, ale v tom horku se navíc nedá ani přemýšlet.
Když přichází pozvánka od kamaráda Jardy, ať přijedeme na návštěvu, zní to jako spása. Zvlášť když dodá, že má na zahradě bazén. Takže hurá na na návštěvu. Maminka chudák večer cvičí, takže jedeme jen my Standíci. Jarda má doma novorozenou dcerku Nikolku a tak si víceméně užívá to samé, co já před rokem. Tedy postupné seznamování s miminem a koloritem nevyspalosti. Podle toho jak mu to přebalování a opečovávání jde, soudím, že je pomluva, že se my chlapi neumíme o malé děti postarat. My to prosím umíme, my jen občas prostě nechceme.
Na návštěvě se Staník brzo rozkouká a projde se po místnosti, což znamená, že za sebou nechá spoušť poházených DVD, bez jakýchkoliv náznaků symetrie. Na záhadné kruhy mezi DVD to tak nevypadá. Záhadologům, zatím necháváme jen ty kruhy v obilí. Zřejmě tam občas vypouští své děti otcové se smyslem pro humor. Radiaci prý u těch kruhů měřit zkoušeli a nic. Možná by měli spíš sledovat stopy plenkového zápachu, kdo ví, jak by to dopadlo.
Následuje zábava s trampolínou, na zahradě je taková ta velká s průměrem asi 3 až 4 metry, takže položit Staníka na střed a opatrně s sebou plácnout. To ho katapultuje do vzduchu a dopadá se smíchem zpátky, samozřejmě nesmíme tam skákat moc, aby Staník nelétal nebezpečně vysoko, pod půl metru to bude bohatě stačit. Tohle toho malého rošťáka baví, zvlášť když taťka dělá že padá, omdlívá a dělá na něj opičky.
Následuje vodní dovádění. V bazénku se lumpíkovi z počátku moc nelíbí. Je vidět, že jak už nechodíme pravidelně plavat, tak Staník zapomíná. Například napoprvé zapomene na potápěcí heslo zavřít pusu a tak po vynoření řve, kucká a plive vodu. Druhý pokus už nepoplete a po vynoření jen řve, bez kuckání a bez vody v puse. Zatímco já se chci pochlubit, co všechno Staník umí, tak on natruc dělá že neumí nic a s intenzitou řevu to vypadá spíš na vyslíchací mučení alá waterboarding. Nakonec si to ten rošťák přeci jen užívá, jenže to už se klepe zimou a začíná mi modrat. Nedá se nic dělat jde se z vody.
A co udělá rozpustilé mládě jakmile ho umyjete? Ano, zesere vám plínku. Takže přebaluju a dávám k dobru historku z benzínky na Slovensku. Byla by to prima zábava, kdyby Staník taky nechtěl přidat něco k dobru, nezvedl se na čtyři, nepoodešel kousek ode mě a nezčůral celou podlahu. No co, jen ať Jaroušek vidí, jaké radosti ho postupně čekají. Takže vytřít podlahu, znova vybrakovat celou DVD knihovnu, rozloučit se a můžeme jet domů.
Dobrý táto, můžeš se nadechnout, držím tě.
