21. červenec 2012
Z deníku otce: Nemocnice den druhý
V nemocnici se přes noc nic moc nezměnilo. Teplotu měl prcek ráno lehce zvýšenou, ale zbytek dne mu naměřili jen normální a taky už není takový mrzutý. A jak se vedlo mamince při hře se zkumavkou?
Lucka to popisovala nějak takhle. Ráno malého držím vybaleného z plínky, zkumavku v ruce a čekám. Samozřejmě nic. Pak si dá jednu kakací nálož, vykrývám co se dá, začnu ho utírat a samozřejmě ve chvíli kdy mu přiložená zkumavka padá z pindíka dolů, začíná malej čůrat. Gejzír letí přes přebalovací podložku obloukem přímo na maminku, která místo aby se kryla, popadá zkumavku a snaží se chytit krůpěj v letu. Počůraná noční košile není vykoupena půlkou načůrané zkumavky, ale malinkatým množstvím na dně. Oproti přechozím instrukcím sestřiček, prý ale ta trocha bude stačit.
Když dorážím po obědě do nemocnice, Lucka hlásí jak malej jede naprosto předpisově, kojení co 2 hodiny, že by si mohla hodinky nařídit, pije 10 minut a chová se vůbec vzorně. Takže do půl hodiny bude vzhůru a můžu se s ním přivítat ... no co byste čekali? Hodina pryč a malej v těžkým klimbu. Holt dorazil tatínek. Když už se uráčí vstát, tak do té doby kojení max 10 minut se stává půlhodinovou a delší záležitostí. Před tatínkem se prostě musí předvést jako správný uličník. Abych si to užil, jdu se Staníkem na kontrolu teploty za sestřičkou. Teplota z ucha je vysoká, takže přeměření teploty v zadečku. Tam je teplota překvapivě naprosto normální. Ten náš kluk je prostě horká hlava :). Jo a protože sestřičkám nic nedaruje, tak při měření počůrá podložku a sestřičku. Tatínka nějakým záhadným způsobem mine (to je snad poprvé). Co vím, tak včera při příjmu zkoušel na doktorku hovínka, na sestřičku čurání, asi to ten lump dávkuje podle služební šarže.
Overálek přes ranní veselý odběr moče, přes tuhle kontrolu a následné měření teploty rovnající se odšpuntování kanalizace přečkává ve zdraví. Před večerním koupáním jdeme ještě na čištění pupíku a v nechráněné chvilce zkusí zase čurání. Jasně! Je tam sestřička, takže šarže sestřička = čuráme. Akorát než si toho všimneme, tak sestřička stojící šikovně útoku odolá, maminka se spožděnou reakcí zasahuje krycí plýnkou a tatínek naprosto bez schopnosti reagovat má pochcané kalhoty, a pak taky skrz botu jednu ponožku. Tím se vysvětluje předchozí záhadné minutí tatínka, chtěl mě navnadit a pak si to vychutnat. A pozor, overálek stále přečkává bez úhony! Zááázrak.
Užili jsme si koupání. Tedy užili, Staník ani moc neřval a tatínka koupání moc baví. Zabalené čisté miminko, utahané vážením a tím čuracím soubojem se konečně dostává k zasloužené odměně, maminčině prsu. Je tu tatínek, takže žádných deset minut, pěkně na pohodu přes půl hodiny, není kam spěchat. Sestřičky už mě skoro vyhazují domů, takže jen co si prtě tak nějak krkne dávám ho do postýlky s tím, že pojedu. A on natáhne ručičku, za malíček mě chytne ... jé ty asi nechceš abych jel pryč viď ... prdlajs, udělá žblé a vyhodí mlíko, probiotika co před ním dostal, ohodí tatínkovu ruku ale hlavně ten OVERÁLEK co přežil celý den! Snad jste nečekali overálkův šťastný konec? Takže výměna povlečení, oblečení a cesta domů s dobrým pocitem, že lumpárny ho stále neopouštějí.
PS: Nechtěl jsem psát do deníčku pořád jen fekálně-blinkací záležitosti, ale když on si to takhle dávkuje. Začínám mít pocit, že zatímco děti, které se už naučili malovat a chtějí vám udělat radost, tak vám něco namalují. Tak ty děti které jsou ještě moc malé a malovat neumí, to prostě dělají jinak. Hele tatínku, tady jsem ti do plínky vykakal obrázek, líbí? A koukej, vyčurám ti na ruku tetování ... ups, tak na tričko. To jsem ale šikovný, jsi na mě pyšný? ;)
Nemocnice, je pěknej vopruz
