31. říjen 2012
Z deníku otce: Obracíme postýlku
Konečně jsme v rámci srovnávání slehnuté hlavičky obrátili postýlku. Tedy abych to uvedl správně, konečně mě maminka dokopala abych jí otočil.
Ono takové otočení není jen tak, to se musí přemontovat nebesa, kapsář na druhou stranu a přendat přebalovák. Ano, div ne práce na půl dne (čti 5 minut). Protože máme z jedné strany postýlky rozepínací část na zip, tak zkrátka jen tak otočit postýlku na kolečkách nestačí. Po chvíli čachrování a jízdy s postýlkou po pokoji jsem to tedy vymyslel a všechno přemontoval a převázal. No tedy skoro všechno. Na co jsem zapomněl jsem zjistil u prvního přebalování. Šup s klukem na přebalovák, kapsář je teď na čele postýlky z levé strany, jasně! A teď kouknout do pleny jaké je tam nadělení, popadnout čistou plenu ... tak ještě jednou, POPADNOUT ČISTOU PLENU ... sakra, kde jsou ty čisté pleny? Kam jsem je to jen dal, ten kapsář tu přeci byl. Aha schovává se pod nebesy, to je totiž to jediné, co jsem nepředělal. Kapsář číslo dvě s plenami. Nevadí dosáhnout se na něj dá. Tak ho tam zkrátka necháme. A navíc ještě na tuhle hledací zábavu nachytám při příštím přebalování maminku.
A jak se líbí otočení Staníkovi? No tedy nic moc. Zaprvé naší snahu ignoruje a natáčí se stále hlavou na původní stranu. Za druhé se mu to asi nelíbí, protože celou noc brečí, budí se častěji a prostě je o zábavu postaráno. Navíc přístup k postýlce není už tolik praktický. Z obvyklé vyndavací strany překáží kolotoč z druhé je míň místa, ale snad se ten rošťák přeci jen začne otáčet i na tu druhou stranu.
Taky jsme mu vyndali novou hračku. Malou šustící knížku. O obrázky moc nejde, takže je plná nesmyslných barev, jako třeba růžový pes se sýrem. Až ve chvíli kdy o tom takhle píšu do deníku mě napadlo, jestli ten pes nemá být myš. Rychle ověřeno pohledem do knihy. S trochou fantazie to myš být může. Líbí se mi, že je v knize na zvířátkách vždy nějaký kus látky, ocásek nebo ouška, aby dítě mělo různé hmatové podněty. Staníkovi se na knížce zatím líbí hlavně to, že jde strčit do pusy. Zkrátka ochutnávací období v plném rozpuku.
Taky jsme absolvovali ten běh přeložený ze včera. Zvýšení uběhnuté vzdálenosti kolena nenesla dobře, nicméně Staník si to užil díky rastaman čepičce, po celou dobu měl parádní výhled. A já po celou dobu mrznul, příště to chce o jednu vrstvu víc. Ale můj tajný cíl, uběhnout se Staníkem v chariotu za říjen 50 km je splněný. Dokonce lehce překonaný, zvládli jsme spolu 63,98 km. Tak snad nám to vydrží, až začne opravdová zima a nepříjemné plískanice.
Ukaž mámo, v Avonu prý jsou nově věci pro miminka, tak já se kouknu co by se mi mohlo hodit.
