16. říjen 2012
Z deníku otce: Odpočinek u babičky
Po té nevyspalé noci jsme se k babičce a dědovi opravdu těšili. Dáme jim Staníka na procházku a konečně se vyspíme. Sice jsme to až tak moc nezrealizovali, ale mrňous skoro nezlobil. To aby předvedl jak moc ho rodiče "pomlouvají", vždyť on je tak hodné miminko.
Před cestou jsme měli těžké rozhodování jaký kočárek vzít. Něco nám v něm chrastí, jedno otáčivé kolečko se nechce moc otáčet a zdá se že trochu plandá. Měl jsem tak obavu, aby se nám babička nevrátila bez kola, nebo jsem nemusel někam jet na servisní zásah. Druhá volba byla Chariot s tím, že půjdu se Staníkem běhat. Lucka zastávala názor, že vzít sportovní kočárek by znamenalo, že babička na procházku nepůjde, když nebude moct na kluka po cestě koukat a kochat se miminkem. Protože jsme se nakonec chtěli vyspat a odpočinout si, volba padla na normální kočárek i s tím rizikem, že se nám babička s porouchaným kočárem nevrátí.
Dopadlo to dobře, kolečko neupadlo, ale stejně mě čeká cesta do servisu, navíc se nám totiž po složení podvozku nezaklapává pojistka. Takže to necháme opravit. Taky jsem už na víkend dojel vyzbrojený novým mobilem. Po ztrátě toho předchozího, jsem se ale rozhodl, že budu mít mobil v takovém tom pouzdru na ruce, odkud zkrátka nevypadne. To jsem si dal! Moje představa byla, že zajdu do obchodu vyberu si ze 3-4 druhů takové, co nejvíc odpovídá mé představě a hurá hned v sobotu ještě běhat. Hmm. Tak to ani náhodou. Místo odpočinku jsem sháněl přes 3 hodiny nějaké alespoň trochu použitelné pouzdro. V každém obchodě měli maximálně jedno a vždycky s nějakou zásadní chybou. Já tedy nevím kdo ty věci vymýšlí, ale od pouzdra na běh čekám, že bude udělané tak aby drželo na ruce, dal se do něj mobil, šel z něj zase vyndat a nedostal se k němu pot. První zásadní problém je popruh. Skoro u všech je tak krátký, že sotva obepne mojí ruku a to nejsem žádný kulturista. Prodavači se děsně divili mé snaze zkoušet to i přes bundu. To čekají že budu běhat na podzim a v zimě v krátkém triku? Jeden výrobce dělá popruh a tu část k ruce z "dýchajícího" materiálu, jako se dává dozadu na batohy. Taky vám to už někdy roztrhalo funkční tričko jako mě? A umíte si představit jak by to škrabalo na ruce při pohybu? Tak to tedy ne. Do dalšího pouzdra nešel mobil skoro dostat, protože se displej přilepil k té fólii a ještě větší legrace nastala při pokusu napůl zaklesnutý mobil vyndat. Strkám prsty mezi fólii a displej, moc místa tam není, takže jsem si asi totálně přenastavil telefon a málem udělal pár nechtěných telefonátů. Nakonec je ale telefon venku. Pak už vím, že chci neoprenový obal. Když jeden seženu, tak se opakuje genialita s přilepujícím se telefonem. Nakonec kupuju neoprenové s ohraničením tvrdou kůží, které dokáže tu lepivost displeje a fólie zdárně zažehnat. To už mám, ale projeté všechny větší prodejny v Chrudimi a Pardubicích. Vracím se domů potmě a je jasné, že v sobotu běhat prostě nebudu. Abych si užil té legrace s nákupy víc, prdne mi přední žárovka u auta. A co myslíte, že v prvním velkém supermarketu mají? Ano všechny žárovky, kromě té co potřebuju. Nakonec díky dalšímu obchodu mám i tu žárovku.
Doma po příjezdu běží v televizi nějaká šaráda a do toho začne hrát rokenroll. A Staňula v postýlce trsá jak o život. Támhle ruka, támhle noha a jede, dokud hudba neskončí. Přes noc se konečně vyspíme. Ráno při povídání udělám fotku do deníku a hurá na hraní se psem. Respektive na hraní se Staníkem a psem. Protože je zase musím zkamarádit, aby si na sebe zvykali. Staník nejdřív toho hafana vedle sebe ignoruje a kouká na všechno ostatní okolo. Pes se zase po snaze olíznout a okousat mu nohu tváří děsně vykuleně po tom co jsem mu vyhuboval a se sklopenýma ušima čeká co mu provedu. Dítě nám už dál okusovat nezkouší, tak dostává pochvalu. Nakonec, když nesmí odejít a neví co si počít, tak si s funěním lehne na zem. To už si ho Staník trošku všímá, asi proto, že je konečně menší. No a v rámci trénování a lumpačení, ho zkouším posadit na ležícího psa. Nevím kdo je v tu chvíli víc vykulený, jestli pes, nebo mimino.
Pak si jdu konečně zaběhat se psem a tím těžce vybraným pouzdrem na mobil. K běhu jen stručně, až vám někdy budu tvrdit, že když běžím bez kočárku, je mi jedno jestli to je do kopce nebo po rovině, tak mi nevěřte! Do kopce je to hrůza. Po návratu slyším jak se většina rodiny sází, jestli se v horším stavu doplazím já nebo pes :). Tak tomu říkám odpočinek u babičky.
Babička říkala, že nezlobím a jen si to vymýšlíte. Takže počkej až ti předvedu co jsem vymyslel dalšího.
