12. září 2012
Z deníku otce: Očkování
Máme za sebou dva velice důležité dny. Prvním milníkem byl maminčin návrat do práce. Zatímco předcvičovala, tak jsme se Staníkem seděli ve fitku a tvářili se děsně důležitě.
Staník proto, že tam byl jako jediné miminko a já zase jediná chůva. Kdekdo chtěl to naše prtě vidět a protože je to uličník jak má být, tak nejdřív dělal, že hrozně moc spí a oči neukáže. Pak je teda otevřel chvíli koukal a dělal hodné miminko. Říkáme tomu "dětská demoverze". To se tváří jako největší zlatíčko pod sluncem, usmívá se, žulí, dělá roztomilá gesta, no prostě něco co byste chtěli hnedle domů. V takové chvíli slyšíte věty jako: "Ty jo, takhle hodné miminko jsem ještě neviděla, takhle hodný je celý den?" ... ehm ne, jen teď na deset minut, když láká další potenciální rodiče. Nebo "Ostatní miminka pořád řvou, ale ten váš kluk se jenom usmívá, to je ale zlatíčko", no jasně hodné miminko co nebrečí a ještě vám můžeme s mrňouskem vyprávět třeba tu pohádku o pokaděných plínách, co voní po fialkách :). No a když viděl, že na něj chtějí ty cizí lidi šišlat celý den, tak jim předvedl svůj nejnovější kousek zpěvu z opery řvouna bumbrdlouna :).
Nakonec přece jen usnul a odpočíval celou dobu co maminka cvičila. To bylo chvíli po té, co jsem se ho snažil přiložit na lezeckou stěnu, jestli to bude horolezec už od mala. Zdá se, že ty chyty nejsou vůbec dělané pro miminka horolezce. Ani se nezkoušel chytat, podle jeho výrazu by to zkusil leda kdyby byly chyty ve tvaru poprsí. Do té doby zdá se preferuje horizontální tréninkovou polohu s mácháním rukama a nohama ve vzduchu.
Další milník byl druhý den, kdy jsme se jeli dopoledne očkovat. K času doběhnutí k doktorce musíme nově připočítat čas na přivolání výtahu, paní doktorku nám totiž přestěhovali. Laškuju se Staníkem o kočkování, ale aby neměl fóbii z koček, nakonec mu přeci jen prozradím, že místo kočkování to bude očkování. A proběhlo to výborně. Dali jsme ho na bříško, nadšeně koukal kolem sebe, ukazoval jak už to umí a v tu chvíli šup ho do zadku injekce. Tedy ani se nedivím, že ho to naštvalo a rozeřvalo. Zvlášť, když mu na to pak sestřička plácla obrázkovou náplast, ale prosím pěkně růžovou!
Aby toho utrpení na jeden den nebylo málo, odjela maminka odpoledne něco zařizovat a nechala nám doma jen nouzovou dávku mlíka, protože nepředpokládala že se to protáhne. A co myslíte? Protáhlo se to, a když už se prcek nenechal uchlácholit, tak ta mléčná rezerva padla a polosyté dítě řve snad ještě víc než úplně hladové. Naštěstí to bylo jen deset minut než nám mamča dorazila. A protože po takovém očkování a řvaní jednomu vyhládne dal si pořádný nášup.
V rámci večerní kontroly teploty po tom očkování, si ještě tak pro formu zabrečel a zčůral tatínka. Takže moje nové kraťasy dlouho bez úhony nevydržely. Tentokrát se ale uličník zase až tak moc nadšeně netvářil. Buď to bylo hladem nebo je přepadlý po té injekci. Mimochodem na dotaz, co můžeme případně čekat jako reakci jsme se dozvěděli, že může být ospalý a unavený, nebo naopak čilý, bude chtít víc spát, nebo se taky víc mazlit a víc pít. Může být přepadlý a ubrečený, nebo nemusí. Zkrátka mimino, které vám je schopné za týden ukázat až sedm různě náladových dní se po očkování může chovat jinak než v šesti dnech, kdy se obvykle taky nechová stejně :). No není to paráda. Jako lehce zkušení rodiče, ale víme jak se k tomu správně postavit. Pokud bude v následujících dvou a tří dnech řvát, máme zkrátka novou výmluvu na co to svést. A to se počítá :).
Koupání na kanárka. Hlavní je kombinovat hodně žluté barvy.
