6. srpen 2012
Z deníku otce: Oprava kočárku
Po dni oddechu máme zase ubrečenější den. Ale dnes nám to tak nevadí, je nás na něj, na lumpíka ubrečeného víc :). Hlavním tématem dne se tak místo konejšení prťouska stalo opravování kočárku.
U tety na grilovačce jsme totiž zjistili, že máme prázdné kolo. Že by Staník brečel kvůli defektu? :) Opravit duši je pro tatínka hračka! Jen sjedu do obchodu koupit sadu na záplatu duší a je to raz dva. No, nebo taky NE! Jakmile sundám kolečko z podovzku a zkusím rukou sundat plášť, tak už je mi jasné, že to až tak lehké nebude. Plášť má tuhost opláštění závodní motorky a bez páčidla (pajcru) to nepůjde. K opravě se tak přidává děda, další Standa. Hledáme v garáži pajcr a po chvíli jeden nalézáme. Super, jenže on jeden nebude stačit. Chápete to, takové malé kolečko a jeden pajcr nestačí. Nevím který chytrák vymyslel takovej bazmek, ale ráfek je plastový. V kombinaci s ultra tuhým pláštěm, tak každé zapáčení znamená prohybání a trvalé poškození okraje ráfku. Pajcr se do ráfku boří jak do másla, zato plášť se skoro nehne. Za proudu mých nadávek z toho jak to nejde, se z okna ozývá švarg. Ti dva opravují kočárek? No to jsou ti praví! A za chvíli už je u nás, aby nám svým odborným dohledem opravil kolečko raz dva. Takže už jsme pohromadě Standové tři!
Mezi ráfek a pacr dáváme se Standou rukavici, aby se ráfek tolik neničil, mezitím Standa v garáži nachází druhý pajcr a tak ho já Standa přidávám k pajcru prvímu? Už se v tom Standování taky ztrácíte? :) Zkrátka za necelou půlhodinu funění, nadávání a šermování nářadím máme plášť napůl dole a duši vyndanou. Ano, ano úplný dream team Standa gang. Nás tři by mohli vzít rovnou to týmu formule jedna, to by byl teprve pit stop! A na duši máme ne jednu, ale rovnou dvě díry! Ano Time, ano Bobe, a když opravíte obě díry do 5 minut, dostanete od nás další díru zdarma! A největší fór je, že ty díry jsou z vnitřku, co se dokázalo dostat mezi ráfek a duši mi tedy opravdu není jasné. Záplatování jde už normálním tempem a návrat duše a pláště do kolečka, zvládneme rukama, nohama a hrubou silou ... ehm skoro. Krucinál, tehle konec tam snad nevleze, kde je ten pajcr? No prostě, kdo zná Pata a Mata má jasno. Důvod, proč takhle ty kočárky dělají je mi taky jasný. I servisy kočárků si musí vydělat. Opravit to doma bez páčidel bych neměl šanci.
Večer už je v dobré náladě, miminko zase řve, ale v náručí mi na zahradě usíná. V rámci večerního povídání tak skládám se Staníkem pro maminku říkanku:
Maminko, maminko,
vytvářím ti hovíno!
Nakreslím zadečkem,
babičku i s dědečkem.
Staníku, táta šel opravovat kočárek. Tak to už si v něm asi nezajezdíme.
