23. prosinec 2012
Z deníku otce: Otočení na bříško
Pomalu jsme na horách začali se Staníkem trénovat otáčení na bříško s dopomocí. Protože se pořád neměl k tomu, aby se dotočil a nechtěli jsme, aby nás paní doktorka hnala na nějaké prostocviky.
No a ve středu to přišlo. Samozřejmě si ten lump počkal, až se na něj nebude nikdo dívat a šup. Dali jsme ho na hrací dečku a když se za chvíli podíváme co dělá, už ležel na břiše a dělal očka na žirafu.
Pak si to zopakoval ještě dvakrát. Přistihnout se mi ho u toho povedlo jen jednou. Jakmile totiž viděl, že ho sledujeme tak ho zrovinka přestalo otáčení úplně zajímat. Jen si ležel na zádech a předstíral, jak jsou ty hračky kousek od něj zábavné. Ve chvíli, kdy jsme se otočili, že to nezopakuje, hoplá a už byl na břiše.
Nejvtipnější bylo, když ležel na břiše, dlouze sledoval žirafu a byl skoro 10 minut u vytržení z toho jiného úhlu pohledu. Tím si ovšem odbyl svojí "otáčecí povinnost". My můžeme říct paní doktorce, že se otáčí a on si může zase líně válet šunky :). Další den se totiž neotočil ani jednou.
Mrkvování od příjezdu z hor probíhá pouze za rytmu gangnam stylu a protože v rámci poviných přísad, musí aktuálně baštit ovesné vločky, tak se vlastně ani nedivím že mu to nejede. Maminka tvrdí, že jí to i tak chutná, asi doufám že tomu Staník uvěří. My chlapi k takovým věcem máme jiný přístup. Takže narovinu řekneme že je to hnus, ale že se to prostě sníst musí. A tak po prvních pokusech, oranžovém nosu, mrkvovém bryndáčku a upatlaných rukou stačí jedina věc. Vykašlat se na přístup maminky i tatínka, pustit gangnam style a krmit, zatímco prcek přestane jak otočením vypínače řvát, odporovat a baští co to jde, jen abych mu to nevypnul.
Tak žirafko a teď si konečně můžeme koukat z očí do očí.
