17. kvě 2013
Z deníku otce: Pán popruhů
Jak nám tak to naše zlobivé zvíře roste, začalo nám přerůstat sedačku v autě. Takže se konala výměna a Staník už v autě sedí čelem do směru jízdy. Sedačka je dost vysoká, takže i dobře vidí z auta a má tak spoustu nových zajímavých podnětů.
Obrácený posaz se mu vysloveně líbí a prakticky pokaždé když se na něj dozadu otočím, tak se na mě rozzářeně žulí. Pořád jsem přemýšlel jak ho v sedačce zabavíme, když není za co připnout nějaké hračky. Jenže on si na to šel po svém. Po pánu kabelů má totiž novou hru s názvem "Pán popruhů". Vezme přečuhující kusy bezpečnostních popruhů, mává s nimi, šermuje a když ho zlobí a nechtěji poslouchat tak je za trest ocucá. Ten výraz soustředění a důležitosti, když je drží v ruce a krotí je, stojí rozhodně za to.
Zatím největší zábava posledních dnů je používání papírové žvýkačky. Nejde o nějaký nový ultramoderní trend nového doplňku pro děti. To jen Staníkovo nadšení v tahání papírových kapesníčků z krabičky, přerostlo v nadšené cumlání a žvýkání kapesníků již vytažených. A tak každou chvíli chodíme a taháme mu z pusy cáry proslintaných kapesníků, aby se nám s nimi třeba neudusil. Možná jde ale o nějaký jeho nový pokus, jak ulehčit rodičům život. Třeba zkouší polykat papírové kapesníčky, aby pak pouštěl do plíny samoutírající se hovínka. Jestli už nějaké spolknul a jak se takovému pokusu daří, těžko říct, protože zatím je každé "radostné" rozbalení hnědého překvapení stále nutno doprovázet čistícími procesy.
Když už jsem u toho přebalování, začínám zvažovat placené kurzy pro potápěče a lovce perel. Není nic lepšího na trénink ve výdrži na jeden nádech, než rozbalit prcka z plíny a pokusit se ho přebalit. Samozřejmě za jeho notného výskání, kopání, snahy vzít pokaděnou plínu do ruky a to nejlépe při polozaschlém produktu na těle výtečníka, kterýžto ani žínkou snadno odstranit nejde. Myslím, že je tu opravdu velký prostor pro překonání rekordu na jeden nádech. Poškození mozku jistě nehrozí, čehož důkazem jsou intelektuální diskuze maminek na různých mimibazarech a podobných maminko-miminkovských serverech.
Byli jsme začátkem týdne na kontrole u paní doktorky. Tentokrát tam byla zastupující paní doktorka a dozvěděli jsme se různě praktické rady. Tak třeba od posledně Staník pár deka schodil. To proto, že od posledně už chodí po čtyřech, stojí a vůbec řádí jako černá ruka. Nicméně máme mu prý zvýšit příjem potravy. Fajn, to mu zdá se svědčí. Až na to, že když dostane dopoledne jedno jídlo navíc, stává se následně oběd spíš novou hrou a zábavou, než pokrmem. Místo rychlého krmení se je pak oběd prostorem pro šermování rukama, shazováním věcí se stolu, sundaváním bryndáku. No zkrátka oběd se nám protahuje asi o 20 až 30 minut. Další už méně užitečná rada, musí pravidelně spát. Takže mu musíme nastolit režim, že půjde spát i když nechce. To se hezky řekne a těžko udělá. V postýlce místo ležení hned vstane a povykuje na nás. No a když se uspává v posteli vedle rodiče, končí to po půlhodině uspáním rodiče a veselým vítězným poskakováním Staníka po těle umordovaného uspávače. Tedy zvlášť když jsem ten uspávající já. Maminka má obvykle o maličko větší výdrž a někdy dokonce neusne. Rada, kterou považujeme za vysloveně nesmyslnou, že má mít méně pohybu. Ano opravdu je tam slovo "méně". Prý ho nemáme nechávat pořád jen běhat, ale máme ho posadit, položit a nebo dát do kočáru, aby nám pořád neběhal. Jednak nutit ho nehýbat se koreluje spíš s teroristickým aktem, soudě dle řevu znehybnělého, a pak i kdybychom chtěli lítat celé dny s kočárem po okolí a nedělat nic jiného, tak Staník bude zkoušet z kočáru vystoupit a hlavně za celou dobu neusne. Nucené omezování pohybu se tak nekoná a konat ani náhodou nebude.
Konečně vidím pořádně dopředu a na auta kolem. A navíc, ty popruhy to je něco!
