11. prosinec 2012
Z deníku otce: Pekelná rodina
Nastal den mikulášského řádění. Tedy sportovní akce, kterou Lucka pravidelně pořádá. Já mám na svojí hodinu trampolínek natrénováno, takže teď jen pobrat všechno co je potřeba a hurá do fitka. První část řádění mám na starost já a Staník s maminkou čekají až docvičím.
Pak probíhá výměna čertů, nasadím mrňouskovi jedny rezervní rohy a hned máme krásného malého čertíka. Dělá kukadla, líbí se mu svůj odraz v zrcadle a podle výrazu vymýšlí samé kulišárny. Začátek maminky Zumby tančíme taky. Staníka mám na ruce a blbnu s ním. Kdybych věděl, jak mě z toho chytnou záda, tak bych si to možná odpustil, ale protože to nevím, tak dovádíme a blbneme, dokud maminka neřekne "a teď si vemte činky". Tsss, já cvičím s čertí činkou celou dobu :)
Po cvičení má maminka "parádní" mejkap, červená paruka totiž pustila barvu a tak má Lucka celé strany obličeje červené a je to přímo "holywoodský" mejkap s totální odolností. Nejde totiž dostat dolů. Ničím! No aspoň se můžeme se Staníkem bavit na její účet, jaké má krásné zdravíčko.
V neděli vyrážíme na vánoční trhy do Drážďan. Všichni o nich básní, takže jsme zvědaví jaké to tam bude. Po příjezdu do města pořád čekáme kdy zmizí ty ošklivé domy a objeví se ten pěkný "Altstadt" a ono pořád nic. Zaparkujeme v obchodním centru, vyjdeme z něj na trhy ... a ... no nic moc. Procházíme se trhem, jako příjemné zpestření je možnost koupit si nějaké dobré horké pití ve stylovém hrníčku a ten si můžete i koupit a jako suvenýr odvézt domů. Při přesunu na další tržistě začíná sněžit a konečně ty vánoční trhy dostávají správnou atmosféru.
To už jsme na trhu, kde je hlava na hlavě a průjezd s kočárkem se začíná trochu znesnadňovat. Zkoumání dalších trhů probíhá za změny počasí, z mírného sněžení v hustou sněhovou vánici. Až je té "atmosféry" trochu moc. Staník stále spokojeně spinká a to přesto že z kočárku se nám díky návalům sněhu stává malé pojízdné iglů. Já si začínám prorážet davy voláním "Entschuldigung" a pak ještě udělám pár fotek, dokud mi nezačnou umrzat ruce. Závěrečná klobáska je jako odměna, že jsme to v té chumelenici zvládli. Taky máme radost že nám prcek vydržel spát celou dobu, celé 4 hodiny a probral se až na parkovišti na kojení. Celý vyspalý, rozesmátý ve stylu, tak já jsem vzhůru rodičové, přišel jsem o něco? :)
To jsme ale pekelná rodina co?
