30. duben 2013
Z deníku otce: Pídilka nespavá
Tak jsem si říkal, že po oslavách si trochu připím. Kdepak, táto, mámo vstávejte, já si chci hrát. Vždyť už je skoro osm! No tak šup šup z postele. Zatáhám tuhle, kopnu támle, štípnu semhle. Jupí, tak vida jak krásně a dobrovolně vstáváte.
Sedím v křesle u počítače a koukám jak si Staník hraje na zemi. V tom se najednou sebere a plazí se pryč z pokoje, přes práh to vezme po čtyřech a pak zase plazením dál, hurá do kuchyně. Tam zatahá maminku za nohu, jako že už je čas na oběd. To jsou věci. Když jsme přijeli k rodičům, tak jsme babičce říkali, že říká už i BABA. což Staník o něco později předvedl při hraní. Jenže babička povídá, to není ve spojitosti se mnou, to si jen tak povídá, takže mě to nechává chladnou. Jenže o den později, když se takhle doplazil do kuchyně pro jídlo, tak si pěkně najedený hraje s hračkama, přijde babička podívat se na vnoučka. Já z legrace povídám, Staníku, řekni "baba" a on se rozhlídne a řekne opravdu "baba". Páni! Tak to je poprv,é co na "řekni něco", opravdu zareagoval jak měl. A babička kterou takhle oslovil? No tu to samozřejmě nechává tak úplně chladnou, až z toho celá roztaje.
Aby těch jeho pokroků nebylo málo, tak se odpoledne začne zkoušet postavit s oporou křesla. Nakonec z polostoje na něj natáhne ruku, sundá si vhlčené ubrousky a začne s nimi vítězoslavně mávat. Po chvilce hraní je popadne a už se s nimi plazí pryč, směr kuchyně. V půlce cesty ho vezmu zpátky do pokoje. Pročež je má snaha oceněna brekotem. Tak si s ním chvíli házím míčkem, což Staníka zabaví, pak ale popadne zase ubrousky a začne fňukat. Že by chtěl přebalit? Tak to už je moc, opravdu má v plence hovno. Skoro to vypadá jako by si cíleně sundal ubrousky a vydal se do kuchyně říct si mamince o přebalení.
Večerní perlička na závěr dne. Vykoupaný Staník jde do postýlky, pusa na dobrou noc a ... tůdle. Staník je hned na čtyřech, dovádí jak černá ruka, z postýlky dosáhne na babičky kytičky, které morduje. Vykukuje na nás z postýlky a dělá blbiny. Snaha o uspávání se míjí účinkem. Po chvíli se vrátím z kuchyně od večeře a Staník spokojeně sedí babičce na klíně, čučí na Slunce Seno Jahody. Vesele u toho mává ručičkama a spánek se nekoná. Do postele a ke spánku ho přemluvíme vlastně až když film končí. A ráno? Ráno ten lump zase od rána poskakuje po rodičích, ať koukají vstávat, že už se nemůže dočkat dalšího dne plného rozličných dobrodružství.
Já ještě nechci spát. Vezmeš mě do náruče? Prosím prosím smutně koukám.
