6. únor 2013
Z deníku otce: Plaváček
Víte jak se pozná pondělí? To potřebuje naše maminka nejvíc pracovat a Staník si zase řevem potřebuje vynutit co nejvíc pozornosti. Ještě že je v rodině taky tatínek, co nepracuje a neřve.
Staník nám neleze, ale rozhodně s tím stále zkouší něco dělat. Takže pravidelně leží v postýlce a posiluje nohy. To znamená že kope do přebalovacího pultu, který máme položený na postýlce, zvedá ho nohama nahoru. Pak nohy povolí a pult spadne s rachotem zase zpátky. Tohle "tiché" cvičení nejradši provozuje po ránu, když rodiče chtějí ještě spát, nebo večer, když má usnout a rodiče se konečně po celém dni chtějí soustředit na práci. A protože je prcek talent, tak ho občas skopne tak, že mu spadne jednou stranou do postýlky. Zatím mu alespoň nepřistál na hlavě.
Když se z postýlky neozývá rachtavý zvuk, neznamená to, že by usnul, ale že si hraje. To se převaluje a kroutí tak, aby se hlavou dostal pod přebalovací pult, tedy "do domečku" a tam na něj čeká slon. Ten slon co mu strejda Milan v létě ušil. Jenže někdy se na sebe se Staníkem asi naštvou, protože pak slon leží na polštáři a Staník je spokojeně v domečku na druhé straně postele. Jen pro upřesnění, slon má asi poloviční velikost než má v současné době mrňous, takže to rozhodně není žádné chytím a zahodím jako dudlík.
Ovšem to takhle jednou s Luckou sedíme chvilku po tom, co ztichlo bouchání, takže víme že je doposilováno, žvatlání se z postýlky neozývá ani vrtění a vůbec je nějak podezřelý klid. A tak maminka nakukuje do postýlky, pak do "domečku" v postýlce a co nevidí. Ten náš malej expert našel zespod nalepený návod na přidělání přebalovacího pultu, sloupnul ho a spokojeně ho žužlá včetně lepidla které na něm je. Báječná bašta samozřejmě, jasně že se pak zlobí, když mu takhle cenný a těžce získaný suvenýr chceme vzít.
Hlavní událost týdne je ovšem první hodina plavání. Na hodinu sice z domova vyrážíme včas, jenže maminka má nějak porouchanou novou oční čočku, takže ještě musíme nakoupit cestou čočky nové. Nevadí, my to se Staníkem zvládneme ve sprše v pohodě i za kratší čas. A pak už hurá do vody. Je to zábava nová a tudíž zajímavá. Společné říkanky a šplouchání baví jak děti tak dospělé, ale je znát, že ke konci už je Staník trochu unavený. Takové plavání a balancování ve vodě dá zkrátka zabrat. Pak si ještě dáme aromatickou parosaunu, kde je ten náš kluk mimořádně spokojený a hurá do šaten pod sprchu. Tohle koupání si podle očekávání budeme oba dva maximálně užívat.
Několik poznámek k plavání. Všude v instrukcích jsme měli velice důrazně napsáno, jak je náročná úprava vody pro miminka v bazénku, jak se musí jít do vody v normálních plavkách a šortkové plavky jsou naprosto zakázány a kdo v nich přijde, nebude se moct kurzu účastnit. Proto je celkem překvapení, když z předchozího kurzu vyleze z bazénu nějaký tatínek s šortkovými plavky až pokolena. Ovšem vysvětlení je nasnadě, když chvíli po tom, vyleze z bazénku v šortkách i instruktorka. Na úvod osmělujeme zatím jen nožičky dětí ve velkém bazénu. To asi proto, aby to pro ně při přechodu z normálně chlorované vody ve sprchách do té ultračisté vody v dětském bazénku nebyl takový šok. A pokud je někdo puntičkář a nechce dát dětem nic co neprošlo všemi normami a schvalovacími procedurami tak ... klídek, stejně to dítě v rámci lekce vypije tolik vody, že kam se hrabou naše pokusy pitím čaje. To opravdu důležité je totiž pouze jedno: Už jsme plaváčci!
Tak já si chytnu a zkusím ocumlat tenhle zelenej jo?
