3. srpen 2013
Z deníku otce: Pěna do koupele
V rámci denního koupání se maminka rozhodla Staníkovi to koupání zpestřit. A tak mu dala do vody, dětskou pěnu do koupele. To bylo panečku objevování, co je to za novinku.
Nejdřív si do toho opatrně sednul a pak vyndaval ruce od pěny, zvědavě je zvedal před oči, prstíkama hýbal a zkoumal co to je. Co mě překvapilo, že nezkusil ochutnat, přitom do pusy jinak dává kde co. Při dalším koupání, jí už nezkoumal tolik a pak už neměl problém lovit pod pěnou špatně viditelné hračky. Akorát si vždy stoupne zacáká rukou pod sebou, aby si sedal do čisté vody a pak si pěnu okolo sebe klidně ignoruje. Ale přímo si do ní sednout? Kdepak.
Objevil nám taky nové slůvko. Naučil se říkat nenene, ovšem nikoliv ve smyslu záporu. Spíš je to nová hláska, kterou si teď trénuje. Takže se ho na cokoliv zeptáte a ozve se "nenenene". Taky se mu povedlo konečně mi zamávat. Už víc jak rok na něj pořád máváme a děláme papapa. Staník se na to jen culí a říká si, cvičenou opičku vám dělat nebudu. No a když před pár dny šel s maminkou na výlet a já mu dělám papa, tak on najednou zvedl ruku usmál se a zamával. O den později pak ukázal, že to umí, když byla maminka s kamarádkami na kafi a Staník na výzvu "udělej papa" zase zamával, tentokrát ovšem s dudlíkem v ruce. Přece ho kvůli mávání nebude pouštět.
Při domácím řádení objevil další skvělou hru. Vyhází z krabice s hračkami většinu hraček, pak si do ní vleze, tváří se jako kdyby seděl v kosmické lodi a letěl na výlet. Sedí tam, mává svým oblíbeným čmelíkem, hraje si s věcmi na které z krabice dosáhne, jen aby z ní nemusel vylézt. Znáte pohádku o létajícím koberci, tak my máme létající krabici. Že nelétá? Tak to si zkuste do ní v noci poslepu šlápnout, uklouznout a uvidíte jak poletíte.
Sedím v létací krabici, mám u sebe čmelího důstojníka a v ruce řídící ovládání.
