1. říjen 2012
Z deníku otce: Podzimní pohodička
Týden ubíhá v krásně poklidném tempu. Protože si doléčuju rýmičku, nemůžu s prckem chodit běhat. Takže teď zkoušíme při čekání na maminku novou hru. Na usínání. A jde nám to. Místy přemýšlím, jestli jde líp Staníkovi nebo mě. Rozhodně to prospívá k navyšování počtu přečtených stránek knih během uspávání.
Jenom v posteli se ale neválíme. Třeba ve středu jsme se jeli podívat na babičku a obě tety. Staníku ukázal jak už mu jde usmívání a povídání. Tedy spíš houkání a milostivě se nechal pochovat :). Maminka tráví čas se Staníkem jízdami po nákupech, výstavách pro děti a pak se tváří děsně utahaně. Asi to okoukala ode mě. Lumpík se pomalu učí při tom cestování s maminkou poznávat místa k jídlu, takže když si maminka dává v IKEA oběd, malej má taky hlad a tak se musí v té jejich jídelně nechat pořádně nakojit.
Pak nám maminka místo starosti o své dva chlapy vyrazila posedět, aby si vyčistila trochu hlavu. My jsme se snažili abychom mamku moc nepostrádali. Měli jsme v ledničce odstříkané mlíko, jenže protože jsme se od začátku týdne parádně naučili tu uspávací hru, tak jsem jí se Staníkem začal hrát chvíli po tom co nám jídlo v podobě maminky odešlo z domu, a pak jsme spali 4 hodiny dokud se nám prsa nevrátila :). Takže mlíko šup na mrazák. Mám pocit, že tam to mlíko jen přidáváme a přidáváme. Asi za chvíli začneme podnikat v oboru mlékárenství.
U tety v náručí je fajn, a když na nás babička gestikuluje, tak to sledujeme pěkně společně
