7. duben 2013
Z deníku otce: Ponožkový troll
Takové to bylo krásně ospalé ráno, dokud se ten mrňous mezi námi v posteli nezačal víc vztekat, brečet a prudit. Rodiče úplně hotoví, takže nebyla ani síla Staníka převlékat, prostě v pyžámku šup s ním na zem na hrací podložku. No a protože, tam měl hračky, mohli jsme se s maminkou trochu dospat.
Pak mi to ovšem nedalo, přeci jen vstanu a koukám jestli nedělá nějaké lumpárny. A koukám Staník se nám změnil v ponožkového trolla. To jsou takové ty malé příšerky, co v noci když spíte chodí po bytě sbírají ponožky, obvykle jen levé a schovávají je tak, abyste je nemohli najít. Tak přesně v takovou příšerku se nám Staník změnil. Ležel na zemi, hrál s maminčinými ponožkami a výborně se u toho bavil. Asi se rozmýšlel jestli bude pravý troll, nebo levý troll. Tedy, které ponožky bude schovávat. A že ho ta hra bavila, plácal s nimi, pak se otočil na bříško, dělal s nimi letadlo. A zkoušel s nimi mávat, ale lítání mu jde asi stejně jako plazení. Jen se plácá na místě a ani s ponožkovými křídly ne a ne popoletět. Pak si v rámci hry jednu ponožku hodí před sebe a snaží se k ní nějak dostat. Podle toho v jaké fázi hry zrovna je, buď při odhalení ukazuje jaké báječné poklady ukořistil, nebo, když je zrovna na loupežné stezce, tak se tváří, jako že k němu ty ponožky ale vůůůbec nepatří.
V rámci hraní na podložce se dokonce začal pomalu posouvat kupředu. Zatím sice jen přes jednu ruku, ale když nedosáhnul, tak se pravou rukou pěkně přitáhl. Levou tedy ne, tou se přece nepřitahuje. To je jednodušší hupsnout na všechny čtyři a ten druhý kousek překonat skluzem. No ale první plazivé náznaky už tu tedy jsou.
Už jsem si říkal, jaký je to s tím plazením pěkný pokrok na zápis do deníčku, ale to jsem netušil, že mě ještě čeká zakopaný poklad. Maminka totiž už asi 4 měsíce pravidelně kouká Staníkovi do pusy a kontroluje, jestli mu nerostou zoubky. Přišla s nějakou divnou teorií, že kdo první objeví jak se mu klube zub, tak dostane na nové šaty, či co. Kde na to přišla nevím, žádný z kamarádů o tom neslyšel, ale zato kamarádky se tváří jako, že je to něco naprosto samozřejmého. Asi nějaká holčičí záležitost, která se k nám klukům ještě nedonesla. Což je sice trochu zvláštní, protože jak jsem to pochopil, tak podle té teorie kupuje šaty druhý z rodičů, tedy ten co zoubek neobjevil. No ale možná to bude stejná záhada, jako ti ponožkoví trollové, o kterých se toho taky moc neví, ale o ztracených ponožkách víc přece každý. No a teď to hlavní, první zoubek jsem totiž objevil já! A ne jeden, klubou se mu rovnou dva najednou. Paráda! Zvláštní k té šatové teorii je, že maminka se teď tváří, když po její dlouhé a marné snaze přijdu a seberu hlavní výhru, jako by to mělo platit jen pro maminky. Tak nevím, asi nové šaty mít nebudu, ale můžu zkusit nadhodit nový objektiv.
Zoubky Staníka samozřejmě zabavují a nás taky. Je trošku rozmrzelejší, ne o moc, ale zlobivější zkrátka je. Je legrační ho pozorovat, jak si pořád šmidlá jazykem po dásni a zkoumá co mu to v té puse vlastně roste. Jakmile nemá dudlík, tak vypadá jako by v puse lovil jazykem mouchy. Večer jsem ho měl na klíně, zkoumal mu zoubky a on pak na oplátku prohlížel a zkoumal ty moje. Musel se nejspíš pořádně podívat, co že mu to tedy jako naroste. Tak si tak sedíme, máme prsty v puse toho druhého a tváříme se důležitě. Pak jsem o sebe ještě těma svýma zubama zaklapal až se z toho ten náš rošťák celý rozchechtal.
Na závěr týdne jsme se ještě byli podívat na návštěvě a tam přišli další skvělé zážitky. Staník na plovoucí podlaze začal klepat dudlíkem o zem a tohle bubnování se mu mimořádně zalíbilo. Takže zkoušel, co mu síly stačily, udělat ten nejrachotivější zvuk jaký se dá. Nevím jak dlouho vydrží bubeníkům paličky, ale dudlík první pokusy o heavy metalové bubnování do podlahy statečně ustál. Bubeníkovi občas tím nárazem dudlík odletěl kus od ruky, takže se musel k němu nějak doplazit. A v tom to přišlo. Ne jednou, ale už oběma rukama se přitáhnul a na té kluzké podlaze to šlo. A tak se začal plazit kupředu. Takže na kluzké podlaze už to začíná umět. Navíc mi pak takhle začal večer při koupání cestovat ve vaničce. Takže pozor, plížením, plazením vpřed! Pár dní, než to vychytá na koberci a nic před ním nebude v bezpečí. Tedy ne, že by teď v bezpečí ještě něco bylo.
A ještě jednu vychytávku jsme na návštěvě vyzkoušeli. Nakrájený řapíkatý celer. Báječné cumlátko! Já si tak přikusoval a Staník po mě pokukoval, až jsem mu dal ochutnat. Myslel jsem si, že má tak specifickou chuť, že to vyplivne. Jenže ono ne! On si ho spokojeně cumlal, zoubky si na tom trénoval, kam se hrabou kousátka. A když to už moc ožužlal, tak jsem mu kus ukousnul, aby tam měl čerstvou chuť celeru a on si zase spokojeně cumlal dál. Tak to nás hodně překvapilo. Takže zítra mu ještě zkusíme dát kousek mrkve, kdepak trénovat si rostoucí zoubky na nějakých trapných plastovo-hadrových hračkách, pěkně mi dejte do ruky něco k jídlu a já už se s tím rodičové nějak poperu.
Koukej táto, je ze mě ponožkový troll. Když si taky najdeš nějakou ponožku, můžeš se přidat.
