21. březen 2013
Z deníku otce: Ponorník
Přebalovací pult na postýlce přišel následkem Staníková cvičení, tedy zvedáním nohama a shazováním z postýlky, o dvě postranní zarážky. Odpočívejte v pokoji vy dva plastové válečky. Hlavní je, že na pultu se dá stále bez problémů přebalovat.
Lumpík se rozhodl, že se stane kromě skartovače dokumentů taky čtenářem. Nejdřív na sebe zkoušel povalit pár opravdu těžkých kuchařek, co maminka vyřadila z knihovny. Naštěstí s nimi díky jejich váze nehnul. Pak se přesunul k barevným letáčkům a začal v nich hrabošit. Největší slast, protože maminka ho nechala ať si s nimi hraje! Takže okolo sebe roztahal co mohl a pak se důležitě tvářil, že se v nich jako čte. Koukal na obrázky, otáčel různě listy, přesouval se od jednoho katalogu k druhému a vypadal, že v tom má opravdu systém. Ještě že zatím neumí objednávat.
Při koupání doma ve vaně přibyla ke kelímkům a pískacím hračkám jedna báječná nová hračka. Tak báječná, že jakmile se dá do vody, ostatní hračky našeho rošťáka okamžite přestávají zajímat. Jde o natahovací rybičku Nemo. Tu si koupila pro sebe před pár lety maminka v hračkářství. Moc často jsem jí ale při koupání neviděl, že by si s ní hrála. Je to taková rybička kterou natáhnete kolečkem, ona pak mrská ocasem a plave ve vodě. No plave, vypadá spíš tak trochu jako že dostala padoucnici, ale Staník je z ní nadšený. Jednak se dá hůř chytit, když je ve vodě koupací emulze, takže se musí soustředit, navíc když už se mu to povede tak se mu mrská v ruce. Už se naučil jí chytit ocásek tak, aby se nemrskala a zvědavě ho pak pouští a zkoumá co ta ryba dělá. Úplně nejlepší je, když si jí dá do pusy a ona mu u toho pořád mrská ocasem, to je pak ta pravá zábava.
Máme taky novou hru na domeček, nebo na schovku? Nějakým způsobem se mi zapíďalkuje pod stůl, vtěsná se mezi kazeťák s šuplíky a pokukuje nadšeně na mě, abych viděl jaké si to našel prima místo. Navíc pokud sedím u stolu, může mě tahat za fusekli a šimrat mě na noze a koukat co na to říkám. Jak se tam ale dokáže dostat je mi zatím záhadou. Asi tam nějak zacouvá. Budu to muset nejspíš nenápadně vyzkoumat.
U koupání v bazénu také děláme pokroky. Dnes jsme se třeba poprvé potápěli. Polít hlavičku na heslo a šup celý pod vodu. A reakce? Pohoda, když už jsem byl pod vodou táto, můžu to teď zkusit sám a celý bazén vypít? Dneska se taky naučil, že má chycené míčky pustit na místo kam je vozíme. Sice se vždycky trošku zamyslel, ale pak ho pokaždé pěkně pustil. Asi už princip té hry začíná chápat. Jinak měl ale krásně nerozhodný den. Když se dostal mezi míčky a měl si jeden vybrat, rozhlížel se mezi pěti různými s výrazem "tybrďo tybrďo, takových míčků, který má být jako první". Až jsem mu musel s volbou pomoct. No a když si měl vybrat jednu z dvou nabízených hraček, co jsme vozili odkládat na plavací desku, tak pokaždé koukal a dlouze se rozmýšlel, která se mu asi líbí víc. Nebylo ale dost času na rozmyšlenou. Pořád se na nás tlačila další mimina. Takže to po půl minutě táta nevydržel jednu vybral a pak se mu jí o kousek dál snažil vnutit. Staník dělal fóry, nakonec si jí ale milostivě vzal a strčil do pusy. A tak jsme to absolvovali při každém kolečku. Zkrátka jak říkám, nerozhodný den.
A na závěr maminčina hláška. Staník občas umí dělat pořádně prudivé miminko, zvlášť když se rozhodne že je tulící den a rodiče s tím nesouhlasí a stojí si za tím, že alespoň půl dne by mohl být mimo náruč. To pak řve a vzteká se. Takže takhle nám řve na podložce a my ho ignorujeme, aby si jako zvyknul, že si nás pokaždé nevyřve. Nakonec když jde maminka kolem něj, přičuchne mu k zadečku a má jasno. Vezme ho na přebalovák a prohlásí: "Prosímtě a proč si nezařveš, ať víme že jsi pokakaný". Má to s námi ten náš prcek zkrátka občas těžké.
To koukáš, udělal jsem z toho nudného koberce mnohem veselejší a plný obrázků.
