26. kvě 2013
Z deníku otce: Probruslený víkend
Týden se nám nesl v celkem sportovním duchu, jenom byl ten duch plný deště. Začalo to už ve středu, když měla maminka se Staníkem vystoupení v rámci ukázek fitMami ve Žlutých lázních na akci S kočárkem Prahou.
Už příjezd do Podolí se ukázalo, že je rozdíl pěti stupňů, proti tomu co jsme měli při odjezdu doma. Pak se ještě zatáhlo, foukal studený vítr a začalo lehce poprchávat. Kdo byl frajersky jen v krátkém tričku? Ano tatínek! Staníka jsme naštěstí mohli zachumlat do deky a tak mrzli jen rodiče. Při prvním vystoupení ze dvou bylo jen zima, ovšem při druhém to už se brutálně rozpršelo a já jen stál s foťákem, natáčel to na video a snažil se, aby se moje klepání se zimou, nepřenášelo do natáčeného videa. Staník pod dekou jen spokojeně koukal na moknoucí davy pod pódiem a ani moc neregistroval, že se mu z tatínka stává vodník.
Ve čtvrtek večer nás lumpík trochu vylekal. Protože při své pravidelné obchůzce kolem postele spadl a ten pád se mu zrovna nevydařil. My jen slyšeli žuchnutí, koukáme a Staník leží, ruka v divném úhlu a v šoku po pádu ještě ani nebrečí. Rychle jsem k němu přiskočil, jestli si náhodou nevykloubil ruku v rameni. Uff, je to dobrý, ještěže jsou malé děti gumové. Mezitím Staníkovi došlo, že něco bolí a začal usedavě brečet. Maminka si v tu chvíli všimla, že má pusu plnou krve a začalo zjišťování, co si vlastně udělal. Z hlediska rodičů nic moc, byly jsme vyjukaní, z pusy plné krve hned tak nezjistíte odkud to teče a co se mu tedy stalo a ještě samozřejmě nechce mít pusu otevřenou. Takže páčíte opatrně čelisti od sebe, snažíte se to malé dítě udržet, jenže ono se nechce nechat, mrská s sebou jak ryba a do toho mácháte kapesníčkem, zkoušíte mu otřít pusu od krve a bezradní přemýšlíte jestli jet na pohotovost, nebo co udělat. Nakonec pomohl kapesníček a zapití vodou. A už vidíme, že krvácí z horní dásně, nejspíš se cestou k zemi praštil do brady a spodními zoubky se kousl do dásně. Naštěstí se mu to rychle zastavuje a pak už si užívá utěšování od bolístky v náručí rodičů. Druhý den samozřejmě zase řádí kolem postele, takže poučení z pádu veskrze žádné.
Víkend pokračuje v deštivém scénáři. Nejdřív máme kurz bruslení s kočárky, takže Staník samozřejmě asistuje v chariotu a ukazuje, jak se správně má dítě v kočárku vozit. Jak jinak než, že u toho prší. Naštěstí jsme na kryté ploše, takže mokneme jen při vyndavání a zandavání věcí do auta. Večer ještě ten lump roztrhá list v knize. Už podruhé v té samé! A to chvíli po tom, co se na něj houkne, že k té knížce nesmí. Takže dostává na zadek, načež brečí a trucuje, aby bylo vidět jako moc je ublížený, jako by přes tu plenu něco cítil. Nicméně druhý den jakmile sáhne na tu knihu znova a já jen lehce zvýším hlas, už jí pouští, trochu si vzdorovitě zabrečí, ale knihy se už ani nedotkne.
Nedělní den je opět uplakaný, aby ne, máme totiž další sportovní akci. Takže další kurz bruslení absolvujeme pod střechou a i když nejde o bruslení s kočárky, Staník musí s námi. No a když je venku uplakané počasí nechává se rošťák inspirovat a je protivný a ubrečený taky. Naštěstí se nakonec přeci jen nechá uspat a když se pak o hodinu později probudí, už to není takový bručoun. Dokonce mi v náručí pomáhá předvádět slalom a nějaké ty otočky. Z velké části pak při kurzu hlasitě houkáním komentuje výkony bruslařů a stará se tak o dobrou náladu usměvavých účastníků.
Večer se ještě nechá od maminky uspat v posteli rodičů, protože ve své postýlce opět usínat nehodlá, aby se pak ještě o půlnoci probudil, vykouknul na rodiče a dal jasně najevo, že dneska bude spát s námi. Naštěstí je ta naše postel pro tři tak akorát.
Držíš se? Držím!
