9. srpen 2012
Z deníku otce: Prošvihnuté momenty
Tak dnes jsem všechno důležité prošvihnul. Zmožen nočním uspáváním jsem se ve chvíli, kdy maminka vyrazila s babičkou a Staníkem na procházku, na krátkou chvilenku natáhnul.
Takže když jsem se po 3 hodinách probral, byl už prakticky večer. Zmeškal jsem tak, jak se nám mrňousek poprvé otočil z břicha na záda. Prý po položení na postel bříškem dolů se, vystrkujíc prdelku, píďalkoval až se přetočil na bok a z něj po chvíli vztekání se převalil i na záda. Takže první moment co jsem prošvihl.
Další chvíle kterou jsem prošvih, bylo chování Staníka u dědečka na klíně. Dědeček totiž chodí na jukandu, ale do rukou se ho tak trochu bojí brát. Takže když už si ho pochoval je to velká událost. Jenže v tu chvíli já dělám na zahradě psího dentistu. V rámci hry, jsem totiž trhnul provazovým uzlíkem, načež pes mrská hlavou a má trochu krvavé pěny u huby. Letmá kontrola čenichu a jeden horní tesák v nepřirozeném úhlu vše vysvětlují. Tesák se ulomil, ale ještě trošku drží v tlamě. Takže pes mrská hlavou, aby ho vyklepal z pusy, já se snažím ho podržet a otevřít mu tlamu, abych mu ten zub vyndal a neteře nebyly děsně nešťastné, že jsem jim ho neschoval. Aby to nevypadalo že týrám psa, to byl mléčný zub. A pes po chvíli pochopil, že má být hodný a nemá se mlít. Stačilo držet ho pevně mezi nohama, důrazně mu domlouvat a ke konci se už ani moc nemrskal. Sláva zub mám v ruce, jenže dědu se Staníkem na klíně jsem prošvihnul. Prostě den prošvihník.
Táto, pojď si povídat!
