5. prosinec 2012
Z deníku otce: První příkrm
V úterý brzo vstáváme. Maminka jede Avonit do Štěrbohol a my jedeme se Staníkem s ní, protože jí tam vysadíme a pak hurá za babičkou. Mrňous je nadšený jak se mu už od rána věnujeme. Škoda, že to přes zalepené a ospalé oči skoro nevidím.
Návštěva prcka docela zmohla, babička byla u tety, takže prostředí kde není moc zvyklý. Spát by v poledne chtěl, ale nemůže v neznámé posteli usnout, takže z návštěvy jde ubrečený a vyvztekaný do autosedačky. A když dorazíme za maminkou, že by nás nakojila tak si klidně spí. Spí než si zvládneme dát oběd, i během nákupu. Doma taky dost spí, až se maminka ptá, co jsme to s ním jako u babičky dělali, že je tak utahaný.
Odpoledne ho to spaní ale přejde a i když je venku hnusně, prší a nechce se mi, Staníkův řev je jasný. Táto, nechci smrdět doma, jde se běhat! Takže si jdeme užívat podzimního nečasu. Po návratu ještě musím potrénovat hodinu na trampolínkách na víkendové předcvičování. Je to poprvé co mě Staník vidí skákat na trampolíně. Leží na hrací dečce, nemůže ze mě spustit oči a jak začnu skákat na hudbu, tak se mi začne chechtat. Asi půl hodiny se na mě vydrží dívat a usmívat se. A pak se pomalu píďalkuje po zádech k fotobrašně. Protože ty popruhy ho túze lákají. Sleduju jak se pomalu posouvá, povídám sí s ním při skákání, a pak konečně dosáhne na poutka. Naštěstí je taška zatížená a nemůže ji na sebe převrátit, takže ho chvilku nechávám zkoumat. Jen ať se takhle k focení staví pěkně od mala :).
A večer vykoupat, do postýlky a spát. No tedy spát. Uááá, spal jsem přece přes den! A vůbec rodičové všímejte si mě. Ech ... po chvíli kdy spí, se probere a zase kňourá. A po nakojení nějak mokrý bok? Takhle se určitě nespotil. No jistě, čurací partie pokračuje. Táhne Staník a volí tah mokrým pyžamem. Táta dlouze volí vhodnou strategii, ale nakonec volí snadno očekávaný protitah s čistým pyžamkem a lépe utaženou plenou. Ještě že maminka včera žehlila.
Přichází Mikulášský den. Tedy ne, že by se u nás doma něco pekleného dělo. Na to je ještě rošťák moc malý a nemám to srdce dát Mikulášovi pokaděnou plínku se slovy "Víte on ještě básničky neumí, ale tady vám vykakal obrázek". Nicméně něčím tenhle den přece jenom významný je. Staníkovi je právě pět měsíců a to znamená jediné. Začínáme s příkrmy! Maminka připravuje první mrkvový mix a Staník zatím nic netuší. Původně jsme si mysleli, že na něj zkusíme něco jako, koukej co ti tu Mikuláš nechal. Takovou výbornou baštu, že prý jsi už velký kluk a nemusíš jen mlíčko. Jenže ono to podle reakce vypadá spíš na, nějak jsi zlobil, rodiče jsi nenechával vyspat a proto ti tu čert místo uhlí nechal mrkev!
Probíhá to asi takhle, Staník se probere po krásném spánku u rodičů na posteli, protáhne se a povídá si s tátou. Jako by ani neměl hlad. Pak ale začne pokňourávat a maminka ohřeje misku s mrkví. Posadí ho k sobě na klíd, dá mu bryndáček. To už Staník brečí hladem, aby teda bylo jasno, že hlad opravdu má. No a kdepak prso, šup lžičku do pusy. Neví co s tím, nechce to, chce mlíko a řve. A zesiluje řev. U toho napůl plivne a kýchne. Ještě že má bryndák. Ten samozřejmě zůstává čistý až do konce, zato maminka ze sebe sundává kousky mrkve. A nové okrasné oranžové kousky nachází na tričku ještě deset minut po krmení. Taky toho našeho lumpa zkouším krmit. Tohle si totiž nemůžu nechat ujít, ale je to to samé. Kousky mrkve na jazyku, polykat se nebude, zato řvát a vztekat se ano. Na zapíjení mlíkem ale slyší. Snaha o přerušení kojení a ještě jednu lžičku s mrkví uprostřed vede k dalšímu breku, mrkvi na mamince v místech kde předtím nebyla a Staníkovo výsledné spokojené dopíjení se mlíkem.
Jeden zvláštní efekt ta mrkev má, takhle hodné miminko po celý den jsme dlouho neměli. Střídá se u nás, mazlí se, dělá děsně hodného, sám se zabaví, nebrečí, zkrátka udělá cokoliv jen abysme mu znova nezkoušeli cpát tu MRKEV! :) Mimochodem otestovali jí oba rodiče a je moc dobrá. Tak snad už mu zítra bude chutnat víc.
Tohle je teď můj nejoblíbenější plyšák. Nahřívací myška do mikrovlnky, ale já si s ní hraju za studena.
