29. říjen 2012
Z deníku otce: První sníh
Zápis do deníku po trochu delší době. Nejdřív přišlo chladné a ošklivé počasí. Takže jsme vybalili zimní fusak a jali se studovat návod, jak že se to s ním vlasně pracuje. Ono totiž není pytel jako pytel. Tenhle má být protiskluzný, má jít do autosedačky, upevnit na kočárek, měnit jeho velikost a já nevím co ještě. Pro mě podstatné je, že je zelenočerný a tak nám ladí s kočárkem.
Staníkovi se v pytli zdá se líbí, alespoň soudě podle toho, že na procházkách je v něm tiše, spokojeně spí a nestěžuje si na zhoršené počasí. Jediné co nás na tom fusaku trochu děsí je fakt, že ono "lze použít i s bezpečnostními pásy v autosedačce" znamená zřejmě to, že se dané díry musí vystřihnout nebo co. Z návodu je jasné jen to, kude se má pás prostrčit a zezadu jsou na to pytli zaentlované různé proužky v různých vzdálenostech. Ale díry v tom nejsou. Za ty peníze co to stálo bych čekal něco víc, než dodělej si sám.
Den po vybalení pytle mizím v brzkou ranní hodinu a jedu fotit dančí říji. Ranní povídání tak musí zvládnout maminka. Staník je ale hodný a nechá jí vyspat. Když se odpoledne vracím domů, abych přebral hlídací štafetu, stíháme ještě jedno zaběhání a pak leháro u knížky. Když mu chci zahrát na kytaru, tak jak ho položím na postel a přisedu si k němu s kytarou, hned se pořádně rozchechtá. Tak nevím, ale mám pocit, že už teď jsou mu moje pokusy o hru a zpěv docela k smíchu.
A další den zase mizím, tentokrát na celý víkend. Jedu fotit medvěda do Krušných hor v krásných barvách podzimu. Maminku nechávám se Staníkem a slibuju, že se nenechám tím medvědem sežrat. Focení medvědů je nakonec bez medvěda, místo podzimních barev napadá přes noc 30 cm sněhu a já jsem rád, že s sebou mám oblečení do třeskutých mrazů. Doma tím pádem prošvihávám prckův udivený výraz z prvního sněhu. Na rozdíl od medvěda, který viděl taky sníh poprvé a proto medvědáři odmítl vlézt do vozíku, se Staník prý jen vykuleně kouká a odvézt k dědovi a babičce se nechá.
Po návratu se dozvídám, že se žádná mimořádná historka pro zápis do deníku nestala. Ale za ty 2 dny je Staník celý rozzářený, že mě zase vidí a tak ho držím v náručí a vyprávíme si jaký jsme kdo měli víkend. A potom už jen vykoupat, nakojit a spát.
A když začalo sněžit, tak to jsem teda valil oči.
