1. září 2013
Z deníku otce: Relax
Tak mi konečně začaly prázdniny! Jakže, teď když do začátku školního roku jsou spíš hodiny než dny? No ovšem, maminka totiž se Staníkem odjela na dva dny za kamarádkami k Brnu a já mám doma skutečný relax.
Tedy což o to, relax ve smyslu nohy nahoře to není. Musím lítat a zařizovat věci k bytu, musím pracovat. Ale žádné přebalování, žádné vstávání šťoucháním do obličeje nebo řevem. Najednou mi dřívější frmol připadá jak oáza klidu. Navíc když hned první večer vyrazím s kamarády k Hostivařské přehradě se sklenkou vína a kytarou, je relax opravdu bez chyby. Navíc dotažený k dokonalosti koupáním v přehradě kolem druhé ráno a následným zpěvem s hrou na kytaru. A zatímco já takhle relaxuju, tak Staník zkouší u Brna maminčiny reflexy, když při slejzání schodů zkouší nenadálý seskok, naštěstí do náruče.
Po příjezdu jdu ty svoje dva poklady uvítat a Staník jen mě uvidí, tak vystřelí radostně rukama nahoru a s výskáním "táta táta" mi běží do náruče. Ten lumpík ví, jak mi udělat radost. Pak je u mě celý den, až maminka trochu žárlí, že se k ní tak nemá. Asi se mu po mě stýskalo. A ráno už zase od sedmi krmení a vstávání. Tak tedy tahle část mi zrovna nechyběla. Rošťák si taky našel nový způsob jak si říct o pozornost. Zatímco před týdnem přišel k mé židli a začal mě hladit po noze, abych se mu věnoval, tak tenhle týden přijde přitiskne se k noze a CHRAMST! Kousne mě do stehna. No a pak kouše dál, dokud se mu nevěnuju, což je obvykle hned po prvním povedeném kousnutí.
Na dvoudenním výletě s maminkou notně potrénoval chůzi v nových botičkách a tak s námi chodí jako by se nechumelilo. Většinou navíc ještě sám, protože za ruce se drží jen v náročných úsecích, nebo když je unavený. A zásadně se nechce držet, když my chceme jít jedním směrem a on přesně opačným. To nám ruku nedá, zato vyrazí co nejrychleji od nás, abychom ho hned tak nechytili.
Pustil jsem z cédéčka pořádnej nářez. Co ty na to?
