25. leden 2013
Z deníku otce: S opičkou na průzkum
To naše dítě není nikdy tak užvaněné, jako při krmení. Jakmile mu dáváme příkrm k obědu nebo kašičku k večeři, tak si houká, pobrukuje a švitoří víc, než po celý zbytek dne. Kdepak první slovo táta nebo máma. Tipujeme, že to jeho první slovo bude HAM. Koneckonců když si tak houká a u toho bere lžičku do pusy tak už to jako jasné "ham" kolikrát zní.
Tuhle si tak sedíme u stolu, že se najíme. Staník je daný na hrací dečku, aby se zabavil a najednou koukáme, že je asi půl metru od podložky opičku v ruce a celý vysmátý na nás kouká. Valíme na to oči, jak se tam dostal. No a během pár chvil, kdy se zase nedíváme, je opět o kus jinde jinak natočený a prozkoumává okolí. Ne, lézt ještě nezačal. Akorát zdokonalil přetáčení ze zad na bříško a zpátky, takže se různým překulováním nejen umí natočit na jinou stranu, ale už se takhle naučil i posouvat. Tak to abychom začali kontrolovat nejen co má v dosahu kam ho položíme, ale i to kam se může odkutálet. Samozřejmě ho tenhle nový objev způsobu cestování baví a tak ho často praktikuje a zdokonaluje.
Aby jsme se nenudili ani při přebalování, tak se navíc naučil otáčet během přebalování nebo oblékání na podložce. Takže přebaluju, dám pryč starou plínku a než přichystám novou je schopný otočit se i dvakrát tam a zpátky. Vysloveně nejvíc ho to baví, když mu chci navlíkat punčocháčky. Člověk si to pečlivě nachystá, ona to není taková legrace, jeden šev je dopředu, dva dozadu, to není jako práce s buzolou. No a když to tedy chci konečně dát na tu nohu, najednou koukám místo prstíků na mě civí pata. Staník je na bříšku a drží se pevně krajů podložky, abych ho náhodou neotočil zpátky. Takže narolovaný kus punčocháčků pracně přendám, abych to nandaval obráceným způsobem a co myslíte? Já jsem přichystaný správně, ale Staník mezitím šup zpátky a směje se na mě v poloze na zádech. Užijeme si teď takhle při oblékání spousty legrace.
Na závěr nová přebalovací historka. Maminka odešla pracovat, my se Staníkem jsme doma. Prcek si na bříšku hraje na podložce, takže taková pohodová chvilka. Trochu sem tam zakňourá, ale nic zásadního. Přesto po chvíli provedu čichovou zkoušku u zadečku a mám jasno. Takže šup s ním na přebalovák ... ouuu to je darda ... naštěstí ve chvílích, kdy je zesraný od půlky zad až skoro k pupíku nezkouší tu otáčecí hru a nechá se relativně v klidu přebalit. Zatím. No a jak mu tak vracím bodíčko, je okolo třísel nějaké mokré. Že by se pročůral z plíny? Opět čichová zkouška, fuj to není počůrané! Takže se nepročůral ale prokadil. Naštěstí ne moc. Takže ještě čisté bodíčko, nandám punčocháčky a napadne mě, nemá od toho i ty punčocháčky? Kontrola nosem ... asi nic. I když, no někdy může lehce zasmrádat, než se vyluftuje ne? Nebo ne? Znova čichová zkouška. Neeee, to bude jen takový ten smrad čisté plíny. Oni tak divně voní. Po chvíli mi to nedá. Čuchám znova, nos přilepený k zadečku toho našeho rošťáka. Tak jsou ty punčocháčky čisté nebo ne? Nakonec se místo čichání kouknu. A safra! Tak já jsem dobu otíral noc o hnědý flek na punčocháčích! Hlavně že je má bílé, takže kdybych se pořádně podíval viděl bych to rovnou. Takže je to jasné, vyměnit punčocháčky, umýt nos a příště se nejdřív kouknout!
Kuk táto, my jsme vyrazili s opičkou na průzkum.
