3. leden 2013
Z deníku otce: Silvestr
V posledním zápisu do deníku jsem se těšil na klidnou noc. No asi upravím pořekadlo z "nechval dne před večerem" na "nechval noc před ránem". To zase bylo něco, i když před usnutím to ještě vypadalo na pohodu.
Pak se ale Staník budil s řevem každé dvě hodiny a dožadoval se jídla. V únavově spánkovém komatu, jsem zkusil nadhodit, jestli třeba nepotřebuje přebalit. Prý ať si to tedy zkusím. V polospánku tedy vstávám a rozespalý ho přebaluju jestli neřve kvůli plínce. Takže jen ho rozbalím a poloslepý ospalý šmátrám po plence v kapsáři, tak náš mladej se vyčůrá. V pozdní noční hodinu mi mozek pracuje rychlostí "blesku", takže první myšlenka, byla ta plenka mokrá i z venku? Asi ne. Za mírného světla tápu po přebalovací podložce a je to jasné, zase se trefil i pod sebe. Za chvíli mi dochází, že utírání vlhčenými ubrousky k suchému dítěti asi nepovede. Takže po mě rozespalá maminka hodí krabici s kapesníčky. Z té vezmu jeden kapesníček a jak začnu prcka otírat, tak on si radostně máchne rukama a krabice je na zemi. Samozřejmě z druhé strany postýlky, abych na to nedosáhnul. Poté zjišťuju, že pyžamko nepřežilo bez úhony, načež když mi únavou se plazící maminka podá čisté pyžamko, tak mě ten náš prcek s výskajícím nadšením, pro které kvůli jeho zlobení a totální nevyspalosti opravdu nemám náladu, kopne do koulí čímž přebalovací hru završí. To opravdu není dobrý čas na rošambo! Musím se hodně krotit, aby byl můj slovník co nejméně sprostý.
Ráno vstáváme v podobě nevyspalích zombií, které se vysloveně těší na noční silvestrovskou zábavu. Zatímco my dopoledne tápeme div ne se sirkami v očích, Staník spokojen se svým nočním řáděním poklidně vyspává. Je to REBEL! :)
Silvestrovskou oslavu máme pěkně doma s hraním společenských her. Noční únavu zahání kofein a soutěživé herní klání. Nakonec se tedy přeci jen konec roku přiblíží a Staník se sám od sebe budí asi 3 minuty před půlnocí. Šikula, nechce to prošvihnout. A zatímco venku začíná zuřit dělostřelba, jak kdybychom byli ve válečném stavu někde na frontě, tak Staníka ty světýlka prakticky nezajímají. Zato uspávat musíme v náručí, protože ten rachot takhle uprostřed noci je na něj moc.
První den nového roku Staník ani nijak extra nezlobí, způsobně papá přichystané jídlo a když se nám povede otočit mu zpátky jídelní režim tak, aby chtěl jídlo po pěti hodinách v noci, nikoliv přes den, a v noci aby nás nechal vyspat, mohl by to být docela dobrý rok.
První silvestr na pohodu. Rodiče jsem si připravil už noc předtím, takže je jasné, že nejčilejší budu v novém roce zase já.
