25. červen 2013
Z deníku otce: Slovensko den druhý
Tentokrát jsme se do aut dostali o něco dříve. Vyrážíme směr Štrbské pleso. Den předtím jsem si liboval, jak je u lanovek parkoviště zdarma a jak to mají Slováci pěkně zařízené. Beru zpět. Všude jinde se platí.
Procházka kolem plesa je příjemná. Navíc časově to krásně vychází, protože když pak nakrmíme děti a sebe, začíná lehce poprchávat. Jakmile se schováme do aut, přijde krátký slejvák. Za chvíli přestává a tak můžeme vyrazit k jezírkům lásky. Předtím ještě ale koupíme suvenýrek Staníkovi, malého plyšového lemurka.
Jezírka plněná horským potokem mají křišťálově průhlednou vodu a blízký potůček scenérii ještě krásně dokresluje. Staníka beru k vodě a nechávám ho ručkou sáhnout do ledového horského potoka. Ledová voda mu vůbec nevadí, je to pro něj něco nového, takže tam zkoumavě strká jednu a druhou ruku a žulí se u toho. Pak ještě udělat pár fotek a rozmyslet co dnes dál.
Původní plán na koupaliště v Popradu padá, už je dost hodin a mračí se. Volíme tedy přejezd k lanovce na Hrebienok, na kterou máme od včerejška lístek, a tam se vyvezeme na další vyhlídku. No jo, jenže to by kolejnicová lanovka musela jezdit. Po průtrži mraček je nějaká porucha na řízení a lanovka jede nahoru přes 20 minut s možnosti, že se taky cestou nahoru může zastavit a dál nerozjet. Obsluha důrazně radí s kočárky nejezdit. Ale pěšky je to nahoru prý na pohodu.
Tak vyrážíme po turistické ... tohle, že je na pohodu? My máme chariot na terén docela dělaný, ale chudák Slávek s Denisou tlačí normální kočár a funí u toho mnohem víc jak my. Nakonec zjišťujeme, že vedle turistické stezky vede asfaltka, která se jen trochu víc klikatí, ale nahoru taky vede. Jo takhle! Tak to potom na pohodu je, i když je a není. Ke konce je to docela prudké a já mám podobné pocity, jako když jsem tlačil kočárek prudkou cestou na Petřín. Jenom tady je ta stezka o hodně delší.
Nakonec jsme přeci jen nahoře. Z dálky je slyšet silný hukot vody a rozcestník ukazuje asi 30 minut k vodopádu. "Dá se tam dojít s kočárkem po turistické cestě?", ptám se v restauraci. "Hej, bez problémou". Tak jo, vyrážíme. Proti nám proudí davy turistů s pláštěnkami i bez, všichni v pohorkách dlouhé kalhoty, batohy. My s Luckou jdeme jak na promenádě, Lucka šatičky, já tričko a kraťasy k tomu kočárek. SIce tak budíme trochu pozornost, ale co, udusaná cesta je zatím v pohodě takže žádný problém. Ovšem jenom než dorazíme asi za 20 minut na rozcestí. Dál to jde po schodech dolů k potoku. "Nevadí, vezmeme to tudy ze strany to se dá", volím schůdnější variantu, která zdá se vede na stejné místo. No ano, dá se to, nejsou tam schody, ale zato tam jsou podél potoka takové kameny a sem tam ptůček nebo jezírko přes cestu, že vymýšlím s charoitem opravdu artistické kousky, abychom se dostali kupředu. Jízda po straně, po předním kolečku, s doskokem po kamenech v kalužích o velikosti jezírka. Tak tomuhle se tady říká "Hej bez problémou".
Přicházíme k lávce přes potok. Je to asi 4 metry široké koryto vřící vody, které zvedá tolik vodního oparu, že jsme jak v dešti. A Staník má hlad. Navíc cesta dál, k už jenom kousek vzdálenému vodopádu prudce stoupá a nevypadá schůdně. "Dá se nahoru dojít s kočárkem?", ptám se kolemjdoucích. Ti vrtí hlavou, dál jsou jen veliké kameny s kočárkem neprojedete. Lucka tedy krmí Staníka a já vyrážím s foťákem k vodopádu. Zatahuje se, takže spěchám běžím po kamenech kde ostatní opatrně našlapují v pohorách a nakonec přeci jen dosahuji kýženého vodopádu. Než udělám pár fotek, tak začíná lehce krápat. Takže zase poloběhem po kamenech dolů. Sice cestou párkrát uklouznu, ale podaří se mi to se ctí ustát.
Když konečně dobíhám zpátky k Lucce a Staníkovi, začíná prudký slejvák a přidávají se kroupy. Kolem jsou turisti v pláštěnkách a my v našem "výletním oblečku" schytáváme plnou dešťovou dávku.
Pohled na Lucku ovšem stojí za to, je vedle potoka u malého kmenu stromu, který asi je asi 2 metry nad Luckou ulomený, špičku nejspíš dávno vzala voda a z holého pahýlu visí jen jedna větev, z půlky bez jehličí, no dobrá pár jehliček zbylo a ty jsou teď nad kočárem. Pod touhle parádní dešťovou ochranou se Lucka choulí s tím, že dál nejde dokud se to nepřežene, protože je tady alespoň trochu v zákrytu, no to byste museli vidět. Nakonec jí přesvědčím, že musíme vyrazit a jak jsme dál od potoka déšť naštěstí trochu ustává. Cesta zpět po turistické cestě trvá sotva 10 minut, to jsme nasadili panečku tempo. A pak už jen sejít dolů z Hrebienku, k autům a hurá domů, utahaní jak koťata.
A zatímco já chtěl od Štrbského plesa domů a udělat si trochu oddychové odpoledne a Denisa se Slávkem chtěli ještě někam jet, tak my s Luckou si dali výšlap a déšť, kdežto oni se došli nakonec se zpožděním jen na Hrebienok. A pak protože my byli na cestě k vodopádu, došli dolů k autu a jeli odpočívat, zato my dělali horské tůry a tančili mezi kroupami.
Je ta stezka vhodná pro kočárek? Hej bez problémou ...
