12. září 2013
Z deníku otce: Stěhování
Tak to přišlo, konečně po půlročním nervování, zařizování a shánění se stěhujeme do většího. Začíná tak další "oddechová" etapa, tentokrát mně vyčerpávající psychicky, zato více fyzicky.
Celé dny se snažíme dostat nasromážděné hmotné statky do krabic a vymyslet kam uložit ty spousty malinkatých ptákovin. Mám trochu podezření, že při stěhování se objevuje mimořádné množství skřítků naschválníčků, kteří za každou zabalenou krabici přitáhnou do bytu minimálně dvě další. Velký pomocníkem se samozřejmě stává taky Staník. Jakmile si připravím krabici a ukládám do ní knihy, tak než se zvednu od krabice a vezmu do náruče další sloupec knih, už je krabice plná hraček a plyšáků. Staníka totiž mimořádně baví házet všechno, co najde, do krabice. Protože se tam ale jeho hračky nevejdou, tak začne brát v krabici uložené knihy a dávat je ven, aby se mu tam vešlo víc jeho pokladů. Běžné balení ve stylu "nastrkej věci do krabice a zavři jí" se tak stává zábavou o několika krocích. Otevři krabici, vlož do ní věci, vezmi další věci, než je dáš dovnitř vyndej Staníkovi hračky, vrať zpátky do krabice dítětem vyházené věci, zkus vzít zpátky věci co jsi chtěl přidat, k tomu přidej věci co ti dítě mezítím sebralo z vrchu, vlož do krabice. Moment, vyndej zespodu další plyšáky, které tam nezbedný rošťák stihl ještě v nestřeženém okamžiku hodit. Vezmi další balík věcí, vyndej naházené hračky .... opakuj do zblbnutí. Občas zpestřené bodem, vyndej do krabice lezoucí dítě.
Staník navíc v rámci balení objevil báječnou hru s kolíčky. Zkouší je narvat do každé škvíry, kde se je dá. Kromě toho, že tak nemáme čím upevnit prádlo, se taky občas na nás vysype spousta kolíčků z nečekaných míst. Třeba z vnitřku roury s obalovým igelitem. Nebo po vysunutí koše s ručníky, nebo z batohu, nebo odkudkoliv jinud. Nalézt se dají prakticky kdekoliv. I zde ovšem platí zásadní výjimka, pokud kolíčky potřebujete nejsou naprosto k nenalezení. Schovávají se ve štěrbinách, chichotají se vám svými pružinkami a Staník vesele kouká, jak báječně se mu ta hra na schovku povedla.
Jak se blíží den D, tedy stěhovací den, odjíždí maminka se Staníkem za babičkou a dědou. Má dlouhodobě naplánovaný třídní sraz a já konečně zvládnu dobalit zbytek. No a nebo taky ne. Dodělávání kuchyně a dalších nezbytností pro stěhování sebere tolik času, že se večer sotva doplazím k posteli. To zkrátka nemůžeme stihnout zabalit. Staník mezitím u babičky zkouší posaz na motorce. Zatím se ale ještě neodráží, jen na ní výskavě poskakuje. Po návratu šup s ním k prababičce na hlídání a balíme a balíme a balíme. Nemá to konce, krabice docházejí a místo 20 krabic to vypadá, že optimální by byl počet spíše trojnásobný. Když pak konečně o den odložený přesouvací den nastává, plníme a odvážíme několikrát naloženou dodávku, Lucka mezitím balí co ještě zbývá a skřítci naschválníčci se činí. I když tomu nechci ani věřit nakonec je lehce po půlnoci vše převezeno a v našem novém a větším bytě není naprosto k hnutí. Vše původně vertikálně uložené ve skříních leží nyní horizontálně uskladněno po zemi a nám začíná život krabicový. Rád bych napsal to nehorší už máme za sebou, to ale musíme nejdřív ty hory krabic ještě vybalit.
Ještě koženou bundu, tetování a jsem úplný pekelný anděl.
