15. září 2013
Z deníku otce: Strašidýlko
Staník se v novém bytě už docela zabydlel. To znamená, že i na větším prostoru je schopen rozházet hračky a kolíčky tak, taby byt vypadal zabordel... ehm útulně jako v dětském pokojíku.
Velkým kladem je samostatná spací místnost. Konečně v klidu spí a nerušíme ho večerním a nočním pracováním, povídáním, čtením a podobně. Protože zároveň ještě nemáme v ložnici sestavenou postel a spíme na matraci na zemi, takže má po ránu snazší lumpačení. Lépe se mu hází na hlavu rodičů lahev s pitím. Poskakování po hlavě je skoro stejně snadné jako chození po zemi a navíc se naučil takový ranní "rituál". Jakmile se dostatečně vydovádí a přijde na něj hlad, přijde k nám, tedy většinou k mamince a začne jí plácat do hlavy, jako když bubnuje. Takové "jemné" naznačení, že mu kručí v břiše.
Po příchodu do kuchyně obvykle popadne bryndák a začne s ním mávat, kdyby jako nebylo jasno, že on tedy opravdu chce jíst. Sobotní ráno bylo navíc zpestřené tím, že maminku štípnul do očního víčka, takže ta zařvala jak raněná lvice a zatímco si mnula pohmoždné oko, Staník přinesl oblečení, aby i ospalí rodiče pochopili, že v pyžamu už se trochu nudí. No a jak to tak z té hromady popadl, přinesl svoje punčocháče a tátovo triko. Takže v rámci takhle veselého rána jsem použil jím donesené propriety a udělal z něj roztomilé strašidýlko, které nadšeně běhalo a tápalo po bytě, protože nosit tátovo tričko je mimořádná legrace. Pak se nám podařilo najít po krabicích věci na víkend a vyrazili jsme za babičkou a dědou.
Samozřejmě to nebylo až tak rychlé, protože Staník si oblíbil mačkání čudlíků ve výtahu. Na přivolávání ho vyzvednu, on to zmáčkne, tlačítko se rozsvítí a Staníkovi se současně s tím rozsvítí na tváři úsměv. Vleze do výtahu a začne mačkat tu jedinou řadu tlačitek na kterou dosáhne. A ta začíná tlačítkem "otevřít dveře" a tak obvykle proběhne pět až šest pokusů výtahu o uzavření dveří, Staník vesele kontruje tlačítkem zpátky a rodiče čekají jestli to přestane bavit dřív výtah nebo Staníka. Zatím sázíme na výtah. Obvykle kolem šestého pokusu lehce navedeme Staníka zmáčknout vedlejší tlačítko "zavřít dveře" a pak jakmile se výtah rozjede je už to jedno a lumpík si může mačkat a rozsvěcet otevírání dveří jak chce. Současně s tím je taky super hračka nová pračka, protože hlavní tlačítko svítí a na dotek pípne. Ještě že to má dětskou pojistku, takže to na Staníkovi doteky jen pípá a bliká a v klidu dál pere. Akorát dostat ho od zapnuté pračky už není úplně nejsnazší záležitost.
Ve starých hradech mají bílou paní, v nových bytech zase modré strašidýlko ... húúúú
