30. listopad 2012
Z deníku otce: Teta na hlídání
Naplánujete si, že půjdete na přednášku, která je ale v dobu, kdy maminka cvičí a tatínek má tudíž hlídat. Kamarádce, co nám měla pomoct s hlídáním omarodí den předtím děcko a už to vypadá, že se přednáška konat nebude.
Naštěstí Staníčkova tetička Anetka souhlasí, že nám přijede pomoct a mrňouska nám pohlídá. A přímo září nadšením, že ho s ní necháme samotnou. Prý si se vším v pohodě poradí. Takže prima. Večer je zajištěný a lumpík si může začít užívat den s maminkou. Ta si totiž naplánovala kamarádky a já mám na starost shánění sáčků do koše na plíny. Zrovna když pro ně vyrážím dochází poslední kazeta. Prostě správné načasování.
Odpoledne si ještě jdeme se Staníkem zaběhat a po návratu už nás doma vítá teta natěšená na hlídání. Zvládla to skvěle. Prý hráli se Staníkem "uáá" hru, pak na sebe mrkali do zrcadla, hráli na bubáky a prostě užili se parádní dvě hodiny zábavy. Takže už se těší, kdy zase bude moct hlídat. Staník si taky nestěžoval. A že je jinak zlobivější a zpruzenější celý týden.
No a po dni s maminkou nastává den s tatínkem. Maminka má totiž hodně zařizování a tak je pořád někde fuč. Vrací se k nám chlapákům domů jen nakojit. Pak tedy ještě vezme Staníka za kamarádkou Denisou, která čeká v nejbližších dnech potomka a tak bude mít Staník další miminko na společné lumpačení. Večerní procházka s kočárkem v parku tedy nic moc. Staník si spokojeně hoví v kočárku a spí, zatímco taťka ve větrném deštivém počasí klepe kosu. Takže příště už si beru rukavice a možná si nedám při cestě nanuka :).
Večerní rozmrzání tatínka se provádí společným koupáním s mrňouskem. Chvíle, kdy konečně ocením teplejší vodu, kterou mají mimina tak rádi. Pro Staníka je to velká atrakce. Máme hodně vody a tak kope nohama, nadšeně máchá rukama a snaží se mi ukázat nejlepší způsob jak zacákat vanu a okolí. Taky to jeho kopání nohama vypadá jak kdyby zkoušel tempa. Jenom ty hračky do vody, to je tedy vážně zklamání. Co se neprojevilo v malé koupací vaničce, se tady ukazuje na plnou čáru. Pískací hračky do vody neumí plavat! Tedy ony drží na hladině, ale padají na bok, nebo na záda. Ze tří hraček tak plave jenom jedna. Ovšem zklamání projevujeme jen my s maminkou. Co se týká Staníčka, tak tomu jsou ty hračky ukradené. Hlavně že může kopat, cákat a dělat blbiny.
O den později si dáváme závěrečné listopadové běhání. A začínáme ho s usměvavým medvídkem. Staník se prostě ven do Chariotu těší snad čím dál víc. Jak se předtím vzteká a nic ho neutěší, tak jen vidí připravený kočárek, nechá si bez protestování navlíknout všechny teplé vrstvy a ještě se u toho na mě chechtá. Paráda. Poslední běhání je to taková oddechovka, ale tajný běžecký cíl za listopad, uběhnout 100 km se podařil. Celkem tedy 115 km, z toho 78 km s chariotem. To jsem zvědavý jak nám to půjde až napadne sníh.
Táto pomoooc, maminka mě lechtá :)
