14. listopad 2012
Z deníku otce: Třetí očkování
To nám to nějak letí. Už máme za sebou třetí očkování. K paní doktorce jsme vyrazili s usměvavým miminkem. Staník předvedl paní doktorce pár nových věcí co se od posledně naučil. Aby nedostal to pigáro do zadku jen tak.
Nejvíc se líbilo výskání. Už několik dní si totiž Staník rozšiřuje hlasový repertoár. Houkání a brumlání už zvládá, takže poslední dobou zkouší výskání a takové jako pojuchávání. Je to zvuk o docela slušné hlasitosti, ale skleničky se zatím ani nevlní, takže v pohodě. Akorát ranní povídání s tátou dostalo díky tomu ještě takový přídavek budíku pro maminku. Vzhledem k tomu, jak nadšeně po každém vyloudění kvílejícího zvuku mrňousek vypadá, myslím že je mu naprosto jasné jaký účinek to na rodiče má. Koneckonců, on si zavýská, probudí nás oba a pak s bezelstným výrazem, jak se mu to povedlo, aby se mu po ránu věnovali oba rodiče, usne. Samozřejmě, že my už nikoliv.
Protože po očkování byl lehce nevrlý, nebo se to na očkování mohlo svádět, ale hlavně měl být v klidu a teple, tak jsem musel běhat bez kočárku. Vyzkoušel jsem tak novou trať, která ovšem takhle na podzim s kočárkem asi nepůjde, pokud bych se nechtěl vrátit s kočárkem plným bahna a oškrabávat z něj pak celý večer materiál na stavbu golema.
Den po očkování, měl Staník z velké části den s maminkou. Táta si totiž odfrčel fotit veverky. Až vyroste pojede určitě semnou, ale vzhledem k tomu jak moc jsou ty veverky oprsklé, ani bych se nedivil, kdyby zkoušeli vlézt do kočárku a sebrat mu dudlík. Po návratu jsem si od toho našeho malého povídálka poslechl, co všechno s maminou za dopoledne prožil a to všechno v tom jeho novém výskacím nářečí. Znělo to, jako že měli taky moc zábavný den.
Ve středu už ovšem po následcích očkování víceméně ani stopy, takže Staník mohl zase vyrazit na běhání semnou. Už nám docela přituhuje, první den co jsem musel běžet s rukavicemi, aby při tlačení kočárku nemrzly ruce. Staník byl sice nabalený dost, ale podle studených rukou je jasné, že příště buď přes medvědí kožich ještě rukavičky a namazat krémem obličej a nebo budu řešit, jak upevnit zimní fusak do sportovního kočáru. Podle toho jak byl po návratu rozzářený, tak se mu to venku buď mimořádně líbilo, nebo byl hodně rád, že už je zase v teple a doma.
Ještě veselý závěr dne, kdy maminka odešla cvičit a prcek brečí. Tak ho dám k sobě do postele, že teda jako usne u mě. Kdepak, řve dál. Na chvíli odběhnu něco pořešit k počítači a najednou je klid, houká si a když k němu přijdu, ožužlává si peřinu rodičů a tváří se spokojeně. Lehnu si k němu a řve. Zvednu se a je po řevu. Zkrátka táto, já chci spát v posteli sám, tak se mi sem necpi. Chápu, letiště je tak akorát, aby se tam sám jen tak tak vešel :).
Super, tak už jste oba vzhůru? Tak to si asi dám šlofíka.
