14. říjen 2012
Z deníku otce: To zas byla noc
Noc jaké nebylo rovno, všude máme žluté hovno. Začalo to už po uspání. Vzbudil se na první kojení před půlnocí. Pak celou noc řve, cca každé 1,5-2 hodiny brečí. Jednou hlady, jindy kvůli pleně. Já jsem totálně nevyspalý, v noci jsem šel spát pozdě a třeští mě hlava, což u mě není zvykem. Každé zařvání si tam notně užívám.
Noc tak probíhá v šíleném kolotoči. Sem tam se zvednu a dám dudlíka, nebo začnu pokus o přebalení, jenže plínka prostě důvodem k řevu není. Maminka je stejně mrtvá jako já, takže vstát a něco dělat to je opravdu boj. Trochu se u toho střídáme, ale doufáme, že by se mohl zvednout ten druhý. Když se o pár hodin a o několik pokusů o spaní později blíží ráno, je stále ještě dost tma, jenže nastává Staníkova povídací hodinka.
Já jsem totálně hotový, ještě aspoň půl hodiny říkám si. "Jo ty si chceš povídat? Tak si povídej." a padá mi hlava do polštáře ... Chrr ... Uááá .... Dudlík ... Chrr ... Uááá ... Dudlík ... Nechce nakojit? Ne je moc brzo! ... Uááá ... Dudlík ... Už nestíhám ani chrrr a hned zase dudlík, ach jo. Kuk budlíky budlíky, táta je tu, no jasně to jsi hned usměvavý. Padá mi hlava do polštáře, Uááá, DUDLÍK! Pomooooc já chci spát!
O něco později, když nešel utišit, po nakojení polomrtvá maminka jde přebalovat pokaděnou plínu. Protože během jídla je prdění do plíny pro Staníka tou nejlepší zábavou. V polospánkovém komatu se lehce přidávám ke komunikaci. Maminka povídá "Směješ se jak sluníčko?", dodávám "Možná proto, že ti ho vykakal do plíny". Maminku to pobaví, ovšem o něco později dodává: "Hele nerada tě budím, ale budeš mi ho muset osprchovat, nevím jak to udělal ale má to od břicha až mezi lopatky" Ech, prostě dneska nárok na spánek asi nebude.
Osprchuju miminko, které se pořád nenaučilo ten reflex, že na tygříka se držíme ruky na které ležíme. Takže neskutečně ospalý sotva držím balancující dítě nad sprchou. Staník si hraje na letadlo a já jen čekám kterou stranou mi zkusí sklouznout z ruky a spadnout dolů. Nakonec se mi to povede a dokonce bez jakékoliv újmy.
Pak přijdeme zpátky na přebalovací podložku. A slyším Lucku jak povídá s lehce hysterickým úsměvem. "Tak hele ten flek co máme na prostěradle, to není počůrané, to je od hoven". Paráda, takže dnes je to poprvé co zesral rodičovskou postel!
Hazím přes něj jen osušku ani nehledám plenu a povídám "buď free" a prcek je! Naprosto si to užívá, já udělám pár fotek, do deníku, zatímco mamka stahuje prostěradlo, aby zjistila že je zesraná i matrace a vymýšlí jak to asi dostane dolů. Mrňous neváhá a ještě k tomu radostnému máchání v osušce přidává vítězný čurací tanec. "Jasně cokoliv, ještě se zčurej".
Po chvíli je prostěradlo dole a Staník je podle výrazu blaženosti v sedmém nebi jak se mu rodiče v jeho povídací hodině věnují a obletují ho. "To už jako nebudeme spát?" ptám se zoufale, protože ty oči opravdu nedrží otevřené ani silou vůle. No já nevím, asi ne, odpovídá Lucka, přece nedáme prostěradlo na ten mokrý flek na matraci. Dokud to neuschne tak na tom stejně nemůžeme ležet.
Já jdu rychle udělat poznámky do deníku, protože v tomhle stavu si to opravdu nezapamatuju. Maminka ho přebaluje mezitím a povídá "Jak říká babička, kroutíš se jak bajadéra, nevím co to je, ale kroutíš se tak". Dneska totiž máme jet k babičce a dědovi, takže Staník prostě v typickém dětském stylu "Nespěte, jedeme já už chci k jet!", rodičce vyspat zkrátka nenechá.
Nakonec je tedy přebalený, převlečený, postel naopak svlečená a z koupelny slyším rozespalou maminku ... jo a teď jsem si málem vylila čočky. To zas bude den!
Po příjezdu, kdy jsem rád, že jsem neusnul za volantem se ihned po zastavení auta Staník probírá, štastně máchá rukama a má výraz ve stylu, tak já se krásně cestou vyspal, co vy rodičové? Budeme si hrát? :)
Mimochodem bajadéra, je dle slovníku indická tanečnice.
Tak to bychom měli, podle příručky malého sígra si můžu odškrtnout další důležitý bod. Pokadit postel rodičů = SPLNĚNO
