14. leden 2013
Z deníku otce: Točení dokola
Ani to netrvalo tak dlouho a už přišel dotaz: "Tys ho otočil zpátky na záda?". Já? Ne. Po krátké chvilce bylo jasno. Ten náš malý uličník se naučil otáčet i z bříška na záda. Tak možná skončilo to jeho otočení na bříško, řev otočte mě zpátky a jak byl na zádech zase otočka. Což znamenalo, že buď si na břichem dolů stěžoval, nebo se nechal neustále otáčet a dokonale tak rodiče vytěžoval.
Tedy ne že by to zase nezkoušel. Jenže, když už víme že to umí sám, tak to se musí snažit. Otočka za pomocí rukou rodičů od teď jen ve vyjímečných případech. Jakmile to zvládnul s větší jistotou, měl z toho takovou radost, že se točil tam a zpátky, div že se mu hlava nezatočila. Skoro pořád je to ale jen přes jeden bok. Zatím se tedy nekoná žádné válení sudů. Aspoň se nám zatím nekutálí po pokoji.
Pokrok kromě pohybového aparátu udělal zřejmě i aparát trávicí. Pořád nás někdo varoval, "jak začnete s příkrmy a masem, to bude teprve smrad z plen". Tsss. Povídali že mu hráli. Krmíme masem už nějakou dobu a pořád pohoda. Nebo ne? Začínám se obávat, že ona přehnaná gestikulace varujících, ve stylu koulení očima s přehnanou mimikou, nebyla snahou nás z legrace vystrašit, ale spíš silně prožitou emotivní zkušeností. No zkrátka, slovy maminky, když tuhle naše robátko začala přebalovat: "To je puch, ono to hovno už smrdí jako hovno". A jako správná maminka, co myslíte že dodala? No samozřejmě: "Táto pojď si taky čuchnout".
Díky báječnému dárku od tetičky, mluvícímu a zpívajícímu míči, do kterého se Staník naučil bouchat tak, aby spustil nějakou melodii nebo slovní průpovídku, začínáme mít lehký tik při větách jako: "Hehehe je čas na hudbu", "Tadadadá tadá" a další blbinky, co to přehrává. Samozřejmě jde o tak jednoduché a vlezlé melodie, že je pak nejde dostat celý den z hlavy. Nejhorší je, když si nevědomky v hlavě přehráváte kousky "míčových" melodií. Staníka to ale baví a dokud bouchá do míče a pouští si ty zvuky dokola, tak neřve, což se zatím jeví jako menší zlo.
Čajové dýchánky, tedy chvíle kdy Staník kvůli čaji řve tolik, až se zadýchá, jsme zatím přestali pořádat. Dali jsme mu lahvičku na hraní a je to super. Jak jí má na podložce, hraje si s ní strká jí do pusy. Ovšem pozor! Jakmile je plná a blíží se mu k puse, spustí okamžitě řev a projevy nejvyššího odporu. Ze lžičky si ale milostivě trochou čaje nechá dát. V téhle bitvě asi hned tak nevyhrajem.
V rámci pohybových aktivit se zřejmě v souvislosti s tanečním gangnam stylem, co s ním tatínek provozuje, naučil nejen dávat pěstičky přes sebe, ale začal s nimi o sebe bouchat. Vypadá to opravdu legračně, natáhne ruce před sebe, zatnuté pěstičky a bouchá o sebe pěstičkama. Řekněte mu v takovou chvíli "Gangnam style" s intonací jako v hudebním klipu a máte postaráno o to nejrozzářenější dítě.
V rámci návštěvy babičky a dědečka se kolem Staníka seběhly malé sestřenice a naučili ho jednu "báječnou" věc. Prskat! Takové to prdivé prskání přes rty, párkrát to na něj udělali a od té doby to pořád zkouší. Momentálně je to pro něj chytlavější než houkání, brumlání a vrčení. Prská, pouští bubliny a my utíráme výslednou spoušť na tvářích a bodíčku. Ještě jsme pro tuhle hru nevymysleli název, ale vzhledem k stopě kterou to zanechává na těle, bych to mohla být třeba hra "na prskavé slimáky".
K večeři jsme mu začali dávat dětskou kašičku. Je to něco jako krupička s příchutí. A že mu teda jede, hlavně se nesmí při krmení zastavit. To si pak hlasitě stěžuje, kde to vázne když on má takový hlad. Zvláštní je, že zase skoro všechny maminky tvrdí, jak ty jejich děti kašička na noc zaplácne a spí dlouho předlouho, než chtějí nakojit. Staník si o podobných babských radách myslí své a řve stejně brzo, že má hlad, jako kdyby místo kaše bylo k večeři mlíko. Překvapuje to snad ještě někoho u toho našeho otesánka? Nás rodiče tedy rozhodně ne.
Hurá, konečně zase u babičky!
