29. červenec 2013
Z deníku otce: Triatlon
Co dělat v zatím jednom z nejteplejších dní letošního léta? Hmm tak třeba jít k vodě si zaplavat. A pak k tomu přidat projížďku na kole a trochu se proběhnout? Cože? Jinými slovy mám za sebou svůj první triatlon. Zúčastnil jsem se závodu o Železného muže Vyžlovky. V mém případě spíš tak hliněného nebo dřevěného.
Bohužel Staník se účastnit nemohl, z bezpečnostních důvodů jsem nesměl mít za kolem žádný přívěs. Vzhledem k tomu, jaká uhodila vedra a jak velká byla na závodě účast to asi bylo dobře. Teplota 27 stupňů kolem 9 ráno nevěstila zrovna ideální závodní podmínky a to se závodilo až od deseti. Dopadlo to ovšem výborně. Dokončil jsem závod, ve vodě mě nikdo moc neskopal, na kole jsem nespadl a při běhu v tom šíleném vedru jsem nedostal infarkt. Dokonce jsem se umístil v první padesátce závodníků.
No a teď trochu jiný pohled na statistiky, v první padesátce jsem se umístil na 49 místě z 51 účastníků, plavání alá paní Radová, protože jakmile jsem zkusil zrychlit někdo se mi pletl do cesty a hlavně bych se utopil. Na kole měli někteří závodníci silniční kola, ale co já měl aspoň blatníky a pod sedadlem zámek, kdybych se uprostřed závodu chtěl vykoupat a přidělat kolo třeba ke stromu , no a při běhu jsem zjistil že moje výkonové limity jsou mnohem níž než jsem doufal, takže jsem chvílemi musel místo běhu jít. Což ovšem tolik nevadilo, protože rychlost mé chůze téměř atakovala rychlost mého běhu. Za pozitivní považuji, že na mě pořadatelé v cíli počkali než doběhnu. Číslo z ruky a nohy nejde smýt, takže navíc teď budu několik dní na koupalištích vypadat opravdu drsně.
Po návratu domů zbývalo ještě půl dne plného horka. Varianta jet k vodě nevypadala moc slibně, protože představa přeplněných koupališť, zabraných míst ve stínu a nemožnosti zaparkovat, nebylo zrovna něco, z čeho bychom šíleli nadšením. Ovšem doma se vydržet nedalo. Kde budou mít asi tak klimatizaci? V obchoďáku! Jenže my se tam zdržujeme tak neradi ... hmm, nevadí spojíme příjemné s užitečným. Příjemné klimatizované prostředí a výběr potřebných věcí do bytu. Hurá do koupelnových a nábytkových obchodů. Triatlon tak byl následovaný obchoďákovým trojbojem SIKO - IKEA - XXLutz a když jsme večer lehce před osmou odcházeli z posledního obchoďáku, gratulovali jsme si, jak jsme to horko krásně zvládli.
Neděle měla být ještě teplejší a tak jsme vyrazili na chalupu za babičkou, tetami a tak. Chladné kamené zdi nás zachrání. No, i tam bylo tedy pořádně vedro, ale ve srovnání s tím, co bylo v Praze jsme se měli báječně. Staník pobíhal po čtyřech po celém domě a my si místo odpočinku užívali spíš hru na postřeh. Sklenička na dosah, a támhle nůžky, a tohle nesmí dát do pusy, a tohle netrhat a kam zase zmizel, vemte mu to ... no zkrátka, kde jsou děti trochu odrostlejší, tam se už věci stěhují do normálních výšin. Co všechno s tím zkoumavý Staník zvládne udělat se objeví hodně rychle a krásně prověří rychlost reakcí. My jsme s maminkou byli oba naprosto unavení po celém týdnu horka, nevyspání a místo odpočinku tohle, aspoň to tedy nebylo v takovém horku. Na závěr pak v dlouhých kolonách zpět do Prahy pěkně s klimatizací a doma teplou facku nevyvětraného, zato notně vypečeného bytu.
A na závěr ještě krásný příklad Staníkových lumpáren. To takhle přijde k zrcadlu na skříni, začne se na sebe žulit, stoupne si a rukama opatlává zrcadlo. Vidí to maminka a povídá: "Nesahej na to těma rukama, umatláš to a já to zase budu muset mýt". Jen to dořekne, Staník se pouští rukama a šup už je místo toho k zrcadlu přisátý pusou. Zkouší ho ožužlávat a mluvit do něj. Ale přece ho nemůžete hubovat, vždyť poslechl!
Prý kdo mi to tu loupe perníček. Vždyť ta pálená taška vůbec nejde rozkousat.
