24. duben 2013
Z deníku otce: Už sedím bez držení
Jak jsme předpovídali, netrvalo to ani moc dlouho a už se ten náš kulišák umí posadit bez opory rukou. Takže teď už ten náš malý opičák sedí normálně na zemi a rozhlíží se, jakou lumpárnu nám zase vyvede. U toho se samozřejmě tváří děsně důležitě.
Rychlost plazení vzhledem k závodnímu fiasku v batolení neměřím, ale dá se říct že je rychlý jako blesk. Otočíte se, zkontrolujete ho a pohoda. Je daleko od všeho potenciálně nebezpečného. Během chvilky se na něj podíváte znova a už je přes celý pokoj a zkouší všechny ty potenciálně nebezpečné věci. Obvykle se pro pochvalné ohodnocení takové hbitosti používají povzbudivé výrazy jako: "Jak jsi se tam dostal tak rychle?", nebo "Honem, chyť ho ať to na sebe nezvrhne!", případně "Kam zase zmizel?". Nejvyšší rychlosti dosahuje, když se plazí za něčím o čem, ví že to nesmí. Třeba jeho moc oblíbená hra na zahradničení. To se doplazí ke květináči s kytkou a začne ručičkou hrabat v hlíně. Hlínu vyndává z květináče, kouká jak se krásně sype z ruky na koberec a to dělá opakovaně tak dlouho dokud si ho nevšimneme. Pozornost rodičů se tak měří novým ukazatelem a to výší hliněného kopečku. Hru si zpestřuje zřejmě i o degustace. Minimálně podle kusu hlíny na bradě to tuhle vypadalo, že zkusil jak ta hlína vlastně chutná. Maminka to komentovala slovy "ještěže tu kytku nehnojím".
Když se zkombinuje rychlost plazení bleskem a hra na zahradníka vypadá to asi takhle. Staník ví, že ke květináči lézt nemá. Když ho tedy rodiče sledují, dělá jakoby nic. Mimochodem dělání jakoby nic, je zřejmě dětem vrozený reflex, stejně jako reflex sání nebo dýchání. Takže si tak dělá jakoby nic a my se uklidnění otočíme k práci, jídlu, vaření a podobným činnostem. V tu chvíli nastává plazení rychlostí blesku. Kontrolní otočení a už je skoro u květináče. "Staní to nesmíš!" a odpověď syna heknutí nebo zabručení ve stylu "já vím, ale chci". Nicméně dál se neplazí. Při druhém kontrolním otočení už se hrabe v květináči a zatímco při běžné nepovolené hře na houknutí reaguje, tím že danou věc pustí a div neodskočí s ublíženým výrazem "já nic, to já nebyl", tak při hře na zahradníka dál hrabě v hlíně, jen aby stihnul vysypat toho bordelu na koberec co nejvíc, než ho rodiče stihnou odtáhnout.
Rychlost plazení, ale stále není pro našeho uličníka dostatečná a tak experimentuje se vstáváním. Ze čtyř se snaží napnout zadní nohy a stoupat si na nich. Vypadá to dost vesele, protože propne nohy a dál neví co. Takže na nějakou dobu ztruhne v poloze závodníka na startovacím bloku, aby se o něco později svalil na zem a promýšlel jak to udělat jinak.
Jo a taky mě lump zase po nějaké době počůral. Přebalujíc totálně pročůranou plínku, jsem totiž nečekal, že by se mu ještě chtělo. Ale on mě chtěl asi pořádně pozlobit, takže počkal do chvíle, kdy mám zaměstnané ruce, novou plínku ještě nerozbalenou a šup zčůrat co se dá. Je vidět, že mě dlouho nepočůral a tak jsem z toho trochu vypadnul. Místo abych rychle popadl plenu, papírový ubrousek, cokoliv co zabrání tomu, aby bylo všechno mokré, tak jsem jen zavolal "Luci pomoc" a až pak reagoval. Maminka pronesla něco ve smyslu, že jestli čekám, že přes celý pokoj přiletí a bude mi podávat ubrousky, tak to že se pletu. No takže to bychom měli, procvičení tátových reflexů, vykoupání na tygříka a výměna oblečení. Jo a samozřejmě bod pro Staníka.
Táto, to je rukou a nohou co? Dokážeš v tom hlavolamu poznat komu která končetina patří?
