17. únor 2013
Z deníku otce: Žuch na zem
To zase bylo jednou probuzení šokem! Maminka po ránu odběhla něco vyřídit a prcka nechala ležícího v posteli u mě. Pěkně uprostřed letiště a navíc okolo sebe měl kojící polštář, takže vůbec nevadilo že já v totálním ospalém komatu prakticky nevnímal.
Staníka jsem zaregistroval, chytil ho na chvilku za ruku, nechal se plácat do ruky a ještě totálně utahaný spokojeně vytuhnul. A najednou uprostřed spánku "ŽUCH" a hned na to Uáááááá! Byl jsem v tu ránu vzhůru a koukám kluk nikde. Vystřelil jsem raketovým tempem po zvuku a koukám Staník je dole z postele, na břiše na sloupci maminčiných knih, které má vedle postele a řve. Takže rychle do náruče, zběžná kontrola že je celý, že se mu nic nestalo a že brečí jen tím leknutím. Ufff. Nejen že zvládl překonat kojící polštář, ještě se otočil nohama k čelu postele a hlavou směrem k nohám, asi aby se mu líp kutálelo a pak se odkutálel až mimo postel. Nemáme jí naštěstí moc vysokou a ještě navíc ten stoh knih zmenšil tu výšku na polovinu. Normálně ho vidět jak leží na sloupci knih, máchá rukama a nohama ve vzduchu tak mě to rozesměje, s tím žuchnutím mi ovšem moc do smíchu nebylo. No hlavně že se mu nic nestalo a první pořádný pád z postele má za sebou.
Mamince chodí pravidelně maily z nějakého těhotensko-maminkovského webu o tom, co už naše dítko asi tak umí, jak se rozvíjí a tak podobně. Nedávno přišlo: "Vaše dítě rádo shazuje věci na zem a baví se tím, jak je dokola zvedáte, aby je mohlo opět shazovat". Náš Staník to aplikoval po svém a místo věcí shazuje na zem rovnou sebe, rošťák!
V sobotu jsme navštívili babičku a protože jsme přijeli v čase oběda, tak si babička mohla užít krmení. Prý ještě nezažila dítě, do kterého by jídlo padalo takovým tempem a nemuselo se pobízet. Nutno ovšem dodat, že babičky krmící tempo překonalo i tatínkovo a to už je co říct. Pak přišla prababička a ještě chvilku si se Staníkem povídala, než si dal poobědního šlofíka. Když se probral zkoušeli jsme jestli si pohladí kočku, což nakonec trošku zkusil. Poznámka pro ochránce zvířat, kočka neutrpěla od Staníka žádnou újmu. Poznámka pro ochránce dětí, Staník od kočky také neutrpěl žádného příkoří. Ale kočka sem, kočka tam, mnohem zábavnější se nakonec ukázali autíčka, co babička odněkud vylovila. Maminka k tomu jen poznamenala, že neví jestli zabavily víc mě nebo Staníka.
V neděli jsme museli brzo vstávat kvůli pracovní schůzce a co udělalo to naše "zlatíčko"? No ano, ani nás nenechalo dospat a 15 minut před zazvoněním budík začal brečet a vztekat se. Naschvál! Pak byl samozřejmě hodný a celý den nijak zvlášť nezlobil. Odpoledne dostal svůj první bílý jogurt s rozmačkaným banánem, jenže moc mu nejel. Nová kyselá chuť, na to není zvyklý. Já se zrovna kochal kamarádovým novým vozem a když jsem se vrátil domů, tak byla ujedená sotva třetina jogurtu. Prý to už nechtěl. Tak jsem vzal jeho lžičku a pustil se do toho, že to tedy dojím. Jen mě uviděl jak mu to jím, začal se vztekat. Takže jsem mu to pěkně donesl, a začal krmit, první lžička, škleb, druhá lžička zase škleb, tak třetí lžičku já, řev! Ještě pár lžiček se šklebem, postupně mírnějších a pak že prý nic. No dobře, tady musí zasáhnout tvrdé přesvědčovací praktiky, čeká nás totiž běhání a já nebudu čekat že se mi venku rozeřve hlady. Takže Gangnam style a pěkně dojíst. No vida a na konci už vypadal, že si pochutnává. Jedno je ale jasné: "Táto na moje jídlo mi nesahej!".
Tsss, prej tvař se geniálně. No prosím, tak já si udělám účes jako Einstein.
