19. červenec 2012
Z deníku otce: Uplakaný den
Poslední dny je Staník nějaký mrzutější. Nebrečí jen kvůli hladu, ale občas i po nakojení a není tak lehké ho utišit. Dali jsme s Luckou hlavy dohromady a usoudili, že ho asi trápí bříško.
Tuto tezi podporuje to, jak řve, pak se ozve rána z kalhot, často doprovázená šplouchnutím až čvachtnutím, následovaná úlevným výrazem ve tváři. No úlevným, někdy se úlevný výraz dostaví až po několikanásobném řvaní a dělostřelbě :).
Ovšem ani v rámci fňukavějších dnů si prtě nenechá ujít nějakou rošťárnu. Tentokát zkusil při přebalování věc, které jsem se obával už od doby, kdy mě zkouší při každé možné příležitosti s nadšením počůrat. Myslel jsem na to už od prvního přebalování. Jak je fajn, že když ho zvednu za nožičky a utírám pokakaný zadek ... no zadek, někdy je to div ne od lopatek a už se mu taky povedlo dostat kousek hovínka skoro k pupíku ... takže teda utírám a pak po předchozích zkušenostech ho položím zadečkem na podložku a hned vykrývám pokusy o počůrání. Říkal jsem si, že je fajn, jak si s tím čuráním dá na čas, až mu utřu ten zadeček. Ehm, hádáte správně, včera poprvé mu došlo, že by to mohl zkusit i v pro něj náročné čurací pozici se zadečkem ve vzduchu. Trefa! A zrovna do tatínka! Tohle se prostě nedá nijak vykrýt. I když možná, někdo fintu máte v tom případě sem s ní! Jak to vidím já, když je všude zesr...zakakanej tak prostě krycí plínka nejde použít, protože bych jí v těch hovňákách omáchal. A když ho držím za nožičky jednou rukou, v druhé ruce mám ubrousek, tak bych musel mít krycí plýnku v pohotovosti v ruce třetí ... hmm, díval jsem se dneska ráno pro jistotu znova, ale stále mi ta třetí ruka nedorostla. Takže jediné, co mi zbývá, je krycí plínka pěkně po ruce a když tohle zkusí, tak pustit ruku, kterou mu držím nožičky, aspoň si nezčůrá obličej a celé břicho, druhou rychle popadnout vykrývací plenu a šup s ní přes něj. No jo, ale má to dvě negativa, často zčuraného tatínka (bod pro mrně), nebo jen okolí v tom lepším případě (bod pro rodiče, ale spíš takový bod útěchy). A pak to druhé, že s tím zakakaným zadkem plácnete dolů, takže jednak můžete otírat znova a ještě si dáte čištění podložky. Na tohle jsem zatím zkrátka krátký. Napadlo mě sice radikální řešení, jenže kdo by si na přebalování bral gumovou zástěru a vůbec se oblíkal jak řezník na jatka. Třebaže občas je to přebalování maso. :-)
Aby nám po kojení malej neblinkal snažíme se důsledně odříhnout. Prcek se zase, podle toho jakou má náladu na hraní s rodiči, často snaží důsledně neříhat. Asi aby byl co nejdéle v náručí. Občas se mu ale zadaří. Znáte písničku na kopečku v Africe s Babinským? Tak přesně jak se tam zpívá "krkla, prdla, omdlela ... ach ouvej", tak přesně tak to občas udělá náš mladej. Držím ho v náručí, hezky mu něco povídám, najednou krknutí jak od starého santusáka, současně s takovým uprduntím do plýny, že se mi ještě nějakou chvíli chvěje kůže na ruce a v tu ránu náš mladej v bezvládném klimbu. Takové hromobití to by jeden odpadl ... teda zvlášť tatínek, když k němu doletí závan od plíny a to je právě čas na tatínkovo zvolání "Ach ouvej" :)
Táto, to budeš mrkat, jakou novou přebalovací hru jsem vymyslel
