29. červenec 2012
Z deníku otce: Úprk před vedrem
Jestli do teď byly neskutečná vedra, tak dnešní předpověď věštila přímo upečení zaživa. Po několika dnech peci našeho bytu jsme tak v brzkých hodinách rozhodli o teplotní evakuaci.
Cesta z Prahy, tentokrát za babičkou do Dublovic byla nejlepším řešením. V 9 jsme se rozhodli, že vyjedeme takhle po ránu, abychom tomu vedru v autě unikli. Takže klasika, než jsme zabalili a nasedli se vším potřebným do auta bylo 11. S minimálně otevřenými okýnky kvůli průvanu, jsme si tak užili jednu dopolední autosaunu. Naštěstí kamené stěny domu přinesly kýženou úlevu. Konečně si navíc babička a tetičky, mé drahé sestřičky, užily prcka s otevřenýma očima a ne jenom jako spící uzlíček. Chládek a rodinná pohoda, celkem spokojený i když stále hodně žíznivý Staník předpovídal poklidný den. Protože jsem bez počítače trošku zpozdil předchozí zápisek do deníku, tak jsem zvažoval zápisek dvoudenní, dokud ovšem ...
Jooo, u tety se to ale spinká
Proběhlo to asi takhle. Staník leží na tetě, která spojená sedí v chládku na verandě s rozzářeným obličejem, že si konečně synovečka pořádně užívá. Okolo pobíhají psi, Ebynka a Rambo, lítá šelma asi třetinová v porovnání se Staníkem, prostě čivava zabiják :). Rambo žárlí, že se někdo muchlá a mazlí s někým jiným než s ním. Takže se snaží vyskočit a upoutat na sebe pozornost. Když vyskakuje na tetu se spícím prťousem a snaží se po něm lézt, beru ho do rukou. Dávám si ho na nohy s myšlenkou, že ho trochu vycvičím. "Teď se něco naučíme", povídám mu. Jen to dořeknu a v tu chvíli blééé! Ne, nebyl to Staník, tentokrát mě poblila Čivava! Chápete to? Ten malej pejsek, co se mi skoro vejde do dlaní, mě ohodí obě nohy takovu dávkou, že se do něj v životě nemohla vejít. To je snad nějaká otcovská aura křičící do okolí, haloooó, tady, terč! Ohoďte dle libosti. Takže od teď už nejsem ve střehu jen kvůli miminům :).
Blinkací čivava, pro srovnání spinkající Staník
