9. říjen 2012
Z deníku otce: Usínáček
Mamča si trénuje na Zumbu, vrtí se tu za mnou a tak mě nenapadne nic lepšího, než vyvalit pupek a ukázat jí mojí představu břišního tance. Rozesmívám jí a nemůže se soustředit, ale Staníkovi, do té doby hrajícímu si na dečce se to moc nelíbí a začíná brečet. Je to jasné, rodiče si dovádí, tančí a on jako nic jo?
A tak ho beru k sobě, dávám ho obličejem dopředu a trsám s ním. Do toho se přidává maminky trénink Zumby. My dva poskakujeme okolo maminky tak, abysme jí nerušili v prostoru kam potřebuje šlapat, ale vrtíme se okolo ní. No to je ta pravá zábava pro toho našeho človíčka. Za chvíli se začíná nahlas chechtat při každém přiblížení maminky obličeje. Do toho v latinských rytmech přidává ruku a mrská s ní jak při flamencu. Trénink na večerní cvičení si tak skvěle užíváme všichni tři.
Po tréninku je potřeba chvíli odpočívat. Prtě leží mamče na nohou a zkouší se jí chytat za prsty, že by se jako posadil. Přesně ten cvik co nám maminka zakazuje. Ale u maminky by se to možná mohlo že? ;) Nebo ne? Maminka se nejdřív tváří, že tedy ne. No a Staník švih hlavou dopředu a nadzvedává se až ke kříži. Tak teda dobře, tak by to přece jenom šlo. Úplně vidím Lucce ve tváři výraz "to zas bude řečí až jim to budu příště zakazovat" :). Podává mu ruce, aby se mohl chytit za prsty. Jenže on se chytá jen za jednu. "Staníku, to se musíš chytit oběma, jinak to nepůjde", radím mu zkušeně. A mamince zase jak ho musí podsadit, aby mu to šlo snáz. A víte co na to ten uličník? Drží se dál jednou rukou, druhou se chytne za svoje kalhoty a šup, už se zvedá. Pak, aby nám ukázal, že není žádná bábovka, tak se chytne za svoje gatě oběma a zvedá se s jejich pomocí. To je mazec, ale ono mu to opravdu pomáhá a skoro se tak posadí.
O něco později ho čekají další prostocviky. Hele dlouho jsi netrénoval na bříšku. Šup s ním na přebalovák, aby měl tvrdou podložku a už se na nás žulí a předvádí jak mu to jde. Ale to naše kuliočko je samé překvápko. Pást koníky? No dobře, ale helejte rodičové takhle zvednu ruku a nohu, to mrkáte co? Ještě se teda na bok neotočím, ale jen počkejte, však já vám to brzo předvedu.
Po večerním běhání s kočárkem jdeme na koupání. Prý mu mám vyčesat šupinky z hlavy a pak mu sám umýt i hlavu. Teda jak to mám udělat a přitom ho neutopit mi maminka neporadila. Vyčesávání šupinek se mu nelíbí, asi ho ten ostrý hřeben moc škrabe na hlavě olej, neolej. Celý ubrečený tak jde do vaničky. Tam se mu už ale líbí a tu velkou vyčesávací křivdu si tím vyžehlím. Dokonce se mi povede umýt mu hlavu, aniž bych ho utopil. Jak? Nevím, ještě teď mám hrůzu v očích z toho jak ho jednou kluzkou rukou držím, druhou kluzkou rukou šamponuju hlavičku a hlídám aby mu to neteklo do očí, třetí rukou držím sprchu a omývám ho. Ehm? Třetí rukou? Netuším, ale mám pocit, že jsem musel mít minimálně čtyři. Na závěr potřebujeme ve vaničce oddech. Tedy hlavně já, tak ho jen tak sprchuju a rozesmívám ho. A on začne pořádně kopat nohama až to šplouchá po celé vaně. To se ví, že ho povzbuzuju a chválím, takže za chvílí tam šploucháme, jak kdyby se do vany vplížila mořská obluda a vydala se s námi na souboj.
Po tak náročném dni usíná v postýlce. Procházím kolem a povídám Lucce, hele zapomněla jsi tam žínku nebo co. Ale kdepak, povídá sladkým hláskem maminka, to je usínáček. Ten kus hadru? Aha, usínáček ... hmm co všechno nového se člověk s dítětem nedozví. A k čemu to jako je? To je takový hebký hadřík ke kterému se přitulí a má pocit že u něj někdo je a usne, dozvídám se. Jo tak, takže asi něco místo plyšáka? Moc se mi to nezdá. A zjišťuju, že i Staník se k usínáčku postavil po svém. Procházím později kolem postýlky znova, usínáček má narvaný do pusy místo dudlíku a spí. Takže takhle to funguje! :)
Teda mámo, udělej ten obličej ještě jednou a já se budu smát od ucha k uchu.
