11. červenec 2013
Z deníku otce: V obležení babiček
Protože návštěva babičky ve Slatiňanech byla celý víkend, mysleli jsme si jak nás kromě narozeninového grilování čeká s Luckou pohodový víkend. Prostě jednoduchá matematika, když jedna babička odlehčí od starostí určitou měrou, dvě babičky odhlehčí minimálně dvojnásobně ne?
A víte že to tak vůbec nefunguje? Tedy rozhodně ne, pokud se staráte o program a společenskou zábavu. Kdepak původní představa, rodiče se navzájem zabaví, kluka pohlídají a my stihneme tolik práce a spánku ... jo to zrovna. Ráno brzo vstávat, jedu fotit malé daňky. Nejen že už je na ně pozdě, takže nepřivezu žádnou fotku, ale ještě běhám po oboře jako splašený, jen abych dojel domů před půl desátou a mohl se věnovat rodině. Pak zase chvíli pohlídat psy, aby se nesežrali, když se malý venčí a velký se oblizuje. Nato se vaří a u toho se hlídá Staník, dokonce ani nemám čas psát deník.
Po obědě se jede na výlet, hurá směr zřícenina hradu Lichnice. Je krásně a je nás hodně, tak jedeme dvěma auty. Děda zůstal doma, aby měl klid na práci a jeho auto řídí Lucka. Jede první, protože okolí dobře zná. Tak dobře, že si výlet "zkracujeme" parádní zajížďkou, která nám dává prostor se řádně pokochat krajinou a jejími krásami. Po shlédnutí zbytků hradu, hurá do Chrudimi, tentokrát už kratší cestou. Chceme totiž ukázat historické centrum města a hlavně jsou opravené klášterní zahrady, kde ještě nikdo z nás nebyl. V zahradách je udělaná parádní provazová prolejzačka, taková závodní dráha a na konci je houpačka. Vypadá jako hustě propletená síťová taška a je tak skvěle udělaná, že by snad udržela i novorozence. Samozřejmě, že Staník si takové pohoupání notně užívá. Po procházce a kocháním se architektonickými skvosty pádíme pro maso a hurá na grilovačku. Tady u grilu s praskajícím uhlím a pivem na špalku mám konečně pocit, že den dnes trochu zpomalil.
Druhý den kdekdo odpočívá, já se Staníkem ale nemůžu. Jednak ten malý uličník zase řádí co to dá, a pak musíme na prohlídku stájí, kterou jsem slíbil. Před tím ještě kolem oběda zkoušíme se Staníkem s dopomocí ujít pár kroků. Tedy ne že by mu to nějak extra šlo, nejdřív oporu považuje jako bezva nápad na poskakování, pak to bere jako jasný impulz "ty mě chceš vzít do náruče" a pak zase radostně poskakuje. Nakonec pár skoro krůčků udělá, rodiče jsou spokojení a Staník může konečně do náruče, kam chtěl od začátku. Prohlídka stájí probíhá i s kočárkem a Staník po prvním strachu z velkého zvířete nakonec dělá koňům "malá". Za celou dobu musíme uhnout jen před jedním chňapnutím hřebce. Z hlazení koňů máme trochu špinavé ruce, ale na tohle má náš uličník super metodu. Než stihnu cokoliv udělat, šup s prsty do pusy. Tak to si vybuduje koňsky silnou imunitu. K večeru ho ještě babička povozí v kárce, k čemuč se přidá olíznutí od velkého psa zpoza kárky a od malého psa z vnitřku kárky a jede se zpátky do Prahy. Staník si spokojeně lebedí v autosedačce a rodiče už se připravují na to, jak budou po nocích dohánět všechnu tu práci co nestihli přes víkend.
Babi zahni ještě kousek a pak co nejrychleji kupředu
