5. duben 2013
Z deníku otce: Velikonoce
Staník skoro nemohl dospat a protože nás čekala první velikonoční koleda, tak mě to dřívejší vstávání tentokrát taky nevadilo. Takže vyskočit z postele, vyplatit maminku i babičku a po snídani hurá na další koledu.
Při plácání jsem tedy musel lumpíkovi pomáhat a vést mu ruku, podobně jako u jezení lžičkou, taková malá dopomoc. Vyrazili jsme za tetami a protože jsme se přesouvali autem, pokaždé do autosedačky, z autosedačky, pak si nechat si dát nějaký čaj a občerstení, Staník se musel nechat pochovat. Zkrátka zase tolik zadků jsme nevyplatili. Staníka to pak pomalu omrzelo, takže velikonoční skóre skončilo na čtyřech tetách, dvou sestřenkách, babičce a mamince. Ale co, košíček jsme si přivezli domů plný a kromě vajíček a čokoládiček, které Staník ještě nemůže, si vykoledoval taky jeden velikonoční banán.
V úterý jsem lehce dospával následky z velikonočního večera u kamaráda, ale lumpík naštěstí pochopil situaci, zlobil maminku a tatínka nechal spát. Dopoledne, po obědě, odpoledne ... no a večer, večer už jsem zase odpočinutý přebral rodičovskou štafetu. Na plavání jsme vyzkoušeli nový způsob potápění, tentokrát po pokropení konvičkou šup pod vodu. Dokonce se ten náš uličník rozhodl, že pro jednou jim celý bazén nevypije. Takže jsme jim tam trošku vody nechali. Po bazénu jsem si při krmení dával pečlivě záležet na tom, abych ho nepřekrmil. Maminka mi pořád zdůrazňuje, jak dělá toho jídla vždy pro jistotu o něco víc. Takže když jsme byli tak ve dvou třetinách, ptal jsem se jestli chce ještě, a pozoroval kdy začne nenápadně odtáčet hlavičku. Až to přišlo. Dal hlavu stranou, pokukoval po okolí. Tak si říkám, aha máme dojedeno! Ale v tu chvíli mi popadne lžičku, vezmem si jí do ruky, postaví ji na stojato a kouká na ní zepředu, zezadu, kašička naštěstí nestéká, ale drží. No a když si jí dost prohlédne, tak šup s tím do pusy. A dokonce se trefil! Takže, aby bylo jasno táto, já chci ještě. Co mám povídat, misku jsme zase vezli domů úplně prázdnou.
Odpoledne Staník zkusil, jak nacouvat mezi konferenční stolky, odstrkat je nohama od sebe. V rámci kurzu "přežití mimina v bytové džungli" pak nechal spadnout starou klávesnici kousek od hlavy a jen o fous zůstal na stolku sloupec knih, který by ho v lepší případě totálně přišpendlil. Na závěr kurzu si dal ochutnávání dalšího usb kabelu od nabíječky, tentokrát u maminčiny postele. Jak se tam dostal, když pořád neleze, těžko říct, ale značně už si rozšiřuje své řádící teritorium.
A hurá na koledu!
