18. kvě 2013
Z deníku otce: Víkendové řádění
Přiblížil se víkend a protože sobotní odpoledne je vyhrazeno oslavě prababičky narozenin, tak o něco dříve vyrážíme za dědou a babičkou. Dlouho nás neviděli, takže i přes radu švagra: "nejezděte", jedeme.
Proč ta rada? Babička s dědou mění doma okna za plastová. A tak sice přijíždíme, už ne do úplného bitevního pole, ale i tak je stále většina nábytku uprostřed místnosti a podmínky jsou o něco náročnější než obvykle. Nevadí. Staník i tak leze po místnostech sem a tam a lumpačí jako obvykle. To znamená, že po večerním uložení do postýlky, je ihned na nohou a povykuje na nás. Jenže, tady má ještě postýlku nastavenou vysoko, takže při tom povykování to vypadá, že každou chvíli přepadne z postele ven. A tak musíme s dědou dát rošt s matrací níž. Postýlka jde tedy dolů a první, co ten malej lump udělá je, že vyndá jednu ze dvou vyndavacích šprušlí v postýlce a začne s ní mávat jak s měčem a nahlas to komentovat. To je večerní zábava místo spánku. Snaha dát šprušli zpátky se setkává s velkým ohlasem, tedy hlavně Staníkovým. Protože jakmile ji dám zpátky, tak je do vteřiny venku, Staník se chechtá jakou jsem to vymyslel pěknou hru a kouká na mě, s kterou tyčkou budeme hrát tu hru dál. Takhle na vyndavanou a zandavanou hrajeme asi pětkrát. Pak mě to omrzí, chvilku jde ke mě do náruče a pak do postýlky zpátky. Zkouší i další tyčky, ale nakonec neomylně vyndavá už tu vyzkoušenou. Takže klasika. Uspat u rodičů v posteli a pak až do postýlky.
Ranní zlobeníčko pokračuje. Vstávání klasika, krátce po sedmé je nejlepší čas na poskakování po rodičích, ale tentokrát i s mazlením. To je vidět, že nejsme doma. Když už je po snídani a Staník si hraje na zemi, tak já sedím za počítačem a kontroluju fotky z předchozího večera. Slyším jak se ozývá bouchání, což obvykle znamená, pohoda Staník si hraje. Že je to trochu jinak pochopím z pohoršeného řevu maminky "copak ho nehlídáš?". "Nehlídám, pracuju", odpovídám. Je to marné, jsem s ním v místnosti, takže jsem automaticky "hlídka". A proč to pohoršení? Nic vážného, lumpajzník jen otevřel víčko mastičky na zadek, a kromě toho že má ten bílý krém rozpatlaný po obou rukou a na oblečení, tak je taky na podlaze, na hrací dečce, na tašce od foťáku ... zkrátka všude okolo Staníka to krásně voní krémem. A dokonce to vypadá, že ten krém ani neochutnal, takže nechápu to maminčino pohoršení.
K obědu je kachna se zelím. Chudák Staník má zrovna den z bezmasou stravou a kouká jak se okolo něj všichni cpou masem. No, tedy asi tak patnáct minut. Pak si vymůže ochutnávku masa. Nejdřív užírá babičky, pak od maminky a nakonec ode mě. Sedí u babičky na klíně a jakmile dožvíká kus masa, natáhne se ke mě, zatahá mě za rukám a řekne to svoje "hmm", ve stylu: "tak šup sem s dalším masem". Maminčino kuře mu chutná o poznání méně než moje kachna. Jen pivem to ještě nemůže spláchnout.
Na oslavě prababičky je moc lidí a všichni si ho chtějí pomazlit a pochovat. Takže chudák brečí a ne a ne se pustit rodičů. Až později, když si trochu zvykne, a počet účastníků oslavy trochu klesne si začíná hrát a povídat. Zato po příjezdu domů, to už je vyspalý po cestě a je samá lumpárna. Po tom krémovém dovádění a horkém dni ho čeká koupel. Takže napustím vanu, vezmu ho na přebalovák, rozbalím plínu a ten lump mě v tu ránu počůrá. Takže utřít přebalovací pult, otřít počůranou postýlku a šup s tím uličníkem do vany. Jenže, to by bylo málo. Jakmile se nají a maminka se ho snaží uspat vedle sebe v posteli, tak jí začne poskakovat zadkem u obličeje a vířit svěží závan čerstvého pokadění. Jasně s čistým zadkem, to se to pouští do plíny nejlépe. No dobře, tak nastupuje tatínek. Rozbalím plínu, bože to je puch, a v tu ránu začne čůrat. Počůrá bokem připravenou čistou plínu a jen náhodou se netrefí na pyžamko, protože ho rychle přiklopím zpátky plenou. Ale co to při tom rychlém zakrytí přistálo na mém prstu? Nojo, hovno. Do toho začne výskat a poskakovat, takže jen čekám kdy to celé vyklopí, já manévruju s rukou od hovna tak, abych ho neupatlal, držel mu nohy a ještě mu čistil zadek. V tu chvíli mi dojdou vlhčené ubrousky. Takže k tomu balancování a držení přidám ještě dřepy a vyndavání nové várky vlhčených ubrousků. A když už je konečně utřený a čistý, zvenku počůraná čistá plína hozená na věšák a šmátrám v kapsáři po nové pleně, tak zjistím, že plíny došly a musím rozbalit celý nový balík plen. Ten je ovšem v jiné místnosti. Tohle přebalování zkrátka stálo za to.
A večerní usínání našeho ospalého miminka? Jaké ospalé miminko myslíte, to máte na mysli tu naši malou tryskomyš? Místo aby ležel vedle maminky, poskakuje, leze po ní a když přijde na pomoc tatínek, tak hurá, přišla další prolézačka a matrace na dovádění. Nevím, jestli ho tak nastřelila ta kachna, nebo večerní kaše, ale skáče po čtyřech na posteli, juchá, chechtá se a po hodině neutuchajícího řádení už je jasné, že takhle neusne. Přiklopení tátovou rukou s sebou kromě řevu z omezení pohybu nakonec nese ovoce a ten náš čertík konečně usíná. Náročný to víkend, a to je před námi ještě neděle.
Táto, tyhle ponožky chceš s sebou zabalit?
