2. listopad 2013
Z deníku otce: Víkendové válení
Snad první víkend v novém bytě, kdy jsme se nikam netrmáceli, nikam nejeli a jen se tak doma v klidu váleli. Tedy až na tu drobnou oslavu neteře a synovce.
Samozřejmě, když už jsme měli nějak jet, tak Staník nasadil typické "dneska se hodlám vyspat" a spal po obědě mimořádně dlouho. Jo vy chcete někam jet rodičové? Túdle! Tohle nás už ani nepřekvapuje, je to takové pravidlo, chcete si odpočinout, udělat hodně práce? Zkrátka těšíte se až ta zlobící ratolest usne a konečně na to budete mít klid? Tak to počítejte s maximálně hodinovým spánkem a pořádnou porcí následného zlobení. Ale jakmile by neměl spát moc dlouho, to se tváří, jak kdyby si zrovna usmyslel, že sto let spící šípková Růženka byla jen stručná a zkrácená verze k jeho odpočinku.
Staník dostal u tety krabici dřevených kostiček. To už je druhá sada co dostal a hlavně už je na to tak akorát velký, takže jsme mu dali obě do pokoje a začali si s ním hrát. V jedné krabici jsou v rámci dřevěných kostiček i zvířátka namalovaná z boku a tak se kromě domečků a hradů dá stavět taky zoo, ohrádky a ... no to máte jedno. Ať mu stavím cokoliv, tak kouká jak mi to pěkně jde, a bác! Plácne do toho rukou, chechtá se od ucha k uchu, jak se mu to povedlo mimořádně dobře rozestřelit po celém pokoji. Následně šibalsky kouká, kdy jakože zkusíte nějaký další pokus. Takže zatím spíš hrajeme na přírodní katastrofu. Já postavím co stihnu, přiřítí se naše malá pohroma a když po následně rozmístěných nástrahách nešlápnete, jde o vlastně vcelku neškodnou přírodní katastrofu bez trvalých následků.
Rozmohla se nám ale u Staníka taková nepěkná věc. Začal zlobit ve vaně. Pravda, začalo to tím, že zajel hlavou pod vodu a slušně si loknul, za to si ovšem mohl sám. Neměl se mi při umývání vztekle vzpouzet a zprudka si lehal do mostu. Tak moc si do něj lehal, až strčil hlavu pod vodu, nosem vzhůru a ještě mi sklouzl z ruky. Jenže se teď při koupání vzteká, jako kdybych za to mohl já. Takže mě asi čeká nové budování návyku "voda je zábavná". Podle toho s jakým řevem probíhalo pár posledních koupání mám takovou předtuchu, že to nebudu mít až tak moc snadné. Navíc naše malá terorizující jednotka zkouší kombinovanou formu psychologického nátlaku a přivádí rodiče k zuřivosti nejprve tím, že odmítá jíst a prudkým odstrkováním lžíci a misky s kaší, rozplácne jídlo po sobě, po zemi, po židli, zkrátka všude po okolí, jen ne do pusy. Kombinováno se vzteklým řevem. No a dělejte pak na něj ťuťu ňuňu ve vaně, když ho naštvaní bere od stolu, šoupnete ho do vody a sputí další verzi vzteklé serenády. Ale jedno pozitivum mi v tu chvíli jakožto rodiči letí hlavou. "Už jen osušit, plenku, do pyžama, dudlík do pusy, uložit do postele a konečně, konečně bude chvíli klid!".
Tak ukaž co postavíš z těch kostek, ať ti to můžu zase schodit
