2. listopad 2012
Z deníku otce: Za Majdalenkou
Ráno začalo nezvykle. Zvonil budík a zvonil a zvonil, "Luci ten je tvůj" povídám z polosnu. Típnuto! "A teď musíme vstávat", povídá Lucka. "Já vstávat nebudu", odpovídám. Potřebuju ještě chvíli spát. "A proč jsem teda nařizovala ten budík?". To je fuk, já spím dál. A spal jsem. Zkrátka být na mateřské, to chce pevný režim.
O něco později jsem přeci jen z té postele vylezl a začali jsme se chystat na cestu. Dneska totiž konečně po půl roce vyrážím na návštěvu k mojí sestřence, abychom viděli Majdalenku. To je Staníkova neteřinka, narozená o dva měsíce dříve jak ten náš uličník. Všechno potřebné připraveno a ještě vyrazíme Majdě pro nějaký dáreček. No jo, ale eskalátory do obchoďáku, jsou jako tradičně na podzim zavřené. Galerie Fénix je už tak geniálně navržená, jakmile pršní, sněží, mlží nebo je jakékoliv jiné než slunečné počasí, tak do na vstupních eskalátorech objeví červenobílá páska s nápisem použijte vedlejší vchod. Ano, ten po schodech, kde buď kočár vynesete, nebo to musíte objet okolo celého bloku. No co s tím? Pohoda, Staníka vezmu na ruku a podvozek s autosedačkou dáme rovnou do auta. A tak si dáme schody nahoru a pak zase dolů, jen abychom se dostali tak, kam jinak přímo míří ty jezdící schody.
V hračkářství to vůbec není jednoduché, jednak možnosti výběru jsou celkem rozsáhlé a navíc Staník začíná ukazovat jak moc šikovné má hlasivky. A řve na celou prodejnu. Dudlík nezabírá, takže nasazuji výraz: "takhle uřvané dítě je normální, to můžete snadno ignorovat jako hudbu z rádia, kdo by si toho všimnul". A s takto nasazeným výrazem gestikuluji na Lucku co vybereme, protože v tom řevu jeden druhého prakticky neslyšíme :). Hele nezdá se ti, že nám to dítě nějak smrdí? Že jo! Mě se to zdá, už co jsme vyšli z baráku. Fajn, tak já jdu ještě domů přebalovat. To je celý ten náš lump, nechal se před cestou přebalit a pak, šup s tím do plíny. Přece to rodičům musí nějak zpestřit.
Na návštěvě je to pohodička. Staník sice je o 2 měsíce mladší, ale i tak je větší jak Majdalenka, nicméně jakmile je dáme vedle sebe, oba hrají podobnou hru. Nejdřív se jako ignorují. Pak se na sebe zvědavě nenápadně koukají. A nakonec začnou máchat rukama. Majdalenka se snaží o pohlazení, tady je vidět že je starší, už má i hmatací období. Staník jen máchá rukama kolem sebe ve stylu "juuu, koukej jak umím roztáhnout ruce". Při tom máchání se ani moc navzájem nepotlučou, i když zpočátku to vypadá spíš jako souboj v ringu. Jakmile se Majda v rámci ohmatávání dostane k Staníkově puse, šup a už jí tu ruku ožužlává. Holt my jsme ještě v té ochutnávací etapě. Malá chvilka a Majda už Staníkovi ukazuje, že tohle náhodou umí taky. A tak si ožužlávají ruce a střídavě brečí jeden a pak druhý. Jakmile jeden přestane druhý začne. Prostě taková brečící idylka. To jsem zvědav, co budou spolu vyvádět příště.
Já tě pohladím, ale jen proto, že se rodiče dívají. Navíc si aspoň utřu do vlasů tu oslintanou ruku.
