1. září 2012
Z deníku otce: Zapíjení
Tak jsme konečně zapili toho našeho kluka. Přes prázdniny byli všichni pořád někde po dovolených a dřív to prostě nešlo. Zatímco původně mělo být zapíjením hlavním tématem zápisku Staník se rozhodl poněkud jinak.
Ráno jsem, jako obvykle po delším brekotu, pochopil, že přebírám směnu. Dal jsem si Staníka k sobě na ruku a po obvyklém kolotoči otázek: "Nakojila jsi ho?", "Je přebalenej?", abych věděl jak je potřeba se k rannímu pláči postavit, jsme si s mrňouskem povídali, usmívali se na sebe a užívali si rána. Pak ho ta jeho povídavá ranní půlhodinka přešla a mohl jsem ho položit na ruku a upadnout zpátky do spacího komatu.
Když se později probereme jdeme se přebalovat. Takhle moc těžká a zčůraná plena snad ještě nebyla. Ha! Vedu :). Takže konečně maminka ztrácí pozici přebalovače největšího počůránka.
O něco později ten náš lumpík zase fňuká a tak si ho maminka dává do povídací/kakací pozice. Klasika, maminka polosedí, Staník na kolenou nohy opřené nahoru o břicho. "Hele jak ho učím na nočník" rozverně povídá Lucka, když mu dám ruce takhle na bříško tak tlačí. To až ho budeme učit na nočník, tak já mu je takhle dám a bude to umět raz dva. Jen to dořekne a už je to rachot do pleny. Chvíli to od těch mých dvou potvůrek hřmí. "Tatínku, asi budeš sprchovat", říká maminka s úsměvem. Jojo cítím to, říkám jak jdu k nim, zvedám Staníčka od maminky z deky a propadám výbuchu smíchu. Má posraná celá záda!
Prostřelil to až mezi lopatky. Jak ho z toho svléknout aby od toho neměl celou hlavu? Řeším hlavolam u přebalovacího pultu, do toho maminka povídá, takhle zesranej ještě nebyl co? Ne, nebyl odpovídám. Chachá, takže vedu, pronese maminka s úsměvem. A má pravdu! Nakonec se mi z něj to bodýčko podaří sundat tak, aby hlava zůstala od hoven nedotčená. Připadám si jak po vyřešení ježka v kleci, až na to že na Tleskače čekal po vyřešení plánek na létací kolo a já mám v ruce posrané dítě z kterého v tuhle chvíli už naštěstí nic nelétá.
Když to naše dítko sprchuju ve vaně, samozřejmě se mě v poloze na tygříka nedrží, prý že se v téhle pozici miminka sama chytají. Aha! Takže naše pokaděné mimino nemá ani pud sebezáchovy a to je od těch hoven mimořádně kluzké. Nakonec, když položím sprchu hlavicí do vany, abych se podíval i ze předu, kolik se mi toho povedlo umýt, vtom se sprcha odhodlá k útoku. Oběma rukama musím držet dítě, takže jen útrpně koukám jak se hlavice natáčí a plnou sprchující palbou mi to pere do obličeje, na tričko a do vlasů. Než přehodím Staníka na jednu ruku, abych mohl sprchu zpacifikovat, jsem durch. Do toho přichází maminka s osuškou, vidí mě v podobě vodníka a jen tak pronese "jé, co to tu vyvádíte?" Pak už jen Staníka do plínky, oba Standy obléknout do suchého a máme hotovo.
Večer se konečně nachýlil a tak se konečně dostáváme k původnímu hlavnímu tématu dne. A jde se zapíjet. Máme to v nekuřáckém, takže Staník může s maminkou s námi. A takhle hodné miminko jsme snad ještě neměli. Celou dobu co slavíme od šesti do půl jedenácté leží a spí. Ano celé čtyři a půl hodiny je hodný a vklidu. Neuvěřitelné! Asi chce abychom ho tam brali častěji, takže ukazuje jak umí být v hospodě hodný. Další názor je, že ho tak akorát hlasitý hluk hospodského hlaholu uklidňuje a dodává pocit bezpečí. Až si postupně všichni zapíječi a zapíječky chodí sáhnout, jestli nekecáme a opravdu s sebou máme živé dítě. Prý by se probudil kdyby tam místo hlaholu byl ticho. Chcete vidět Staníkova očička? To musíte vstát a na celou hospodu říct "Pšššššt, my tady chceme vzbudit dítě" :). Mimochodem víte co je v hospodě s miminem pravá výzva? Přesvědčit obsluhu ať mu naleje pivo, že už mu bylo osmnáct :).
Takhle se zachumlal z normální přikrytí úplně sám. No tak rodiče, nechte mě aspoň chvíli spát!
