16. červen 2013
Z deníku otce: Zmrzlinový kornout
Je jedno jak dlouho učíme toho našeho rošťáka "ukaž jak si veliký". On prostě pokaždé kouká na rodiče jestli se jako nezbláznili, a že tedy naprosto neví, co po něm chceme. Pak vyrazí s maminkou za kamarádkou Denisou domlouvat dovolenou a jakmile se ho Denisa zeptá: "Staníku jak jsi veliký", Staník okamžitě vystřelí rukama na horu a tváří se jako by to uměl odjakživa. To je celý on, na podobné lumpárny ho zkrátka užije.
Kromě překážkové dráhy z postele na postel začal Staník provozovat také dekovou muchlatúru. To se probere ze spaní, posadi se a ještě v rozespalosti s sebou plácne obličejem do deky, nohy pod břichem a takhle se válí a mazlí s dekou. Akorát, že to bere dost hopem a když je deka na kraji postele, tak se mu občas skoro povede vzít to po hlavě šipkou dolů. Dneska jsme ho chytali za nohu na poslední chvíli.
K čemu tedy je, že umí slézt z postele, když dělá takovéhle vylomeniny. Udržovat deku neustále od kraje postele nejde a tak musíme místo toho uzdržovat dál naši pozornost. Staníkova kamarádka Kačenka má od soboty novou sestřičku, a tak se na ní byl Staník s maminkou podívat v porodnici. Celou dobu prý spala, takže aby mamince nebylo líto, že neslyšela ubrečené mimino, prořval ten náš nezbeda kus cesty domů.
Když jsem odpoledne dorazil po kurzu bruslení, tak prcek spal v posteli a prý ještě neobědval. Takže zřejmě v porodnici okoukal i to spaní. Jak jsem přišel domů, tak se probral, zamžoural očima, dal si jednu šipku obličejem do deky, znova se posadil a začal řvát hlady. Následně jsem si ho užíval, protože, když jsem dvě dopoledne za sebou, nebyl kvůli bruslení doma, tak mě čekalo zábavné přebalování a zlepšování ve výdrži se zatnutým dechem. Lucka stále nechápe, že při trénování téhle výdrže opravdu nejde odpovídat na její dotazy a pokaždé se u přebalování pokaděné plíny na něco ptá a dožaduje se odpovědi. Obvykle ve chvíli, kdy já tak statečně držím zatnutý dech, překonávám nejen rekord lovců perel, ale také množství barev, které se stihne vystřídat na jednom obličeji.
Odpoledne, když už se horkem nedá doma vydržet, vyrážíme do parku. Staníkovi kromě přesnídávky ke svačině vyprosím u zmrzlinářky jeden kornout navíc. V parku pak po jídle dostává lumpík kornout do pusy. Chudák nejdřív moc neví co s tím. Ukousnout se mu to moc nedaří, ale pak si ho popadne sám a na to ukusování přijde. Zkouší obě strany a tváří se nadmíru spokojeně. A zatímco unavení rodiče ospale upadají na dece do polospánku, děcko po nás hopsá a vyžaduje naši pozornost. Nakonec to zakončí šipkou přes tátův bok přímo do trávy a tak kromě slz utíráme z obličeje trochu té trávy a hlíny. Večer mi při koupání ještě převede, jak báječně mu jde cákání do vody a jakmile utřu podlahu a začnu ho mazat krémem po koupání tak co? No samozřejmě, vyčůrá se na přebalovací pult, jako obvykle tak šikovně, že má od toho celá záda. Takže hurá ještě jednou do vany, ať si tu vodu pěkně užijem.
Koukejte, tenhle kornout je celý můj!
