Víkend u rodičů proběhl báječně. Konečně jsem se trošku dospal. To jinými slovy znamená, prospal jsem prakticky celou sobotu. Nádhera, tak přeci jen jsou v roli rodiče sem tam šance i na trochu toho spánku. Staník spal pěkně sám v pokoji, takže vydržel spát až do osmé. Tak buď ráno moc chrápu, nebo si u babičky s dědou taky rád pospí.
Tak už tu máme krásně barevný podzim. Rána jsou propletená chomáčky mlhy, která jsou krásně vidět z oken našeho bytu. Proč jsem si takové podzimní ranní idylky dříve nevšímal? Protože jsem neměl řvoucí a řádící budíček, šlapající mi po obličeji, který by podobně "idylilckou" atmosféru navodil. Takhle už ty ranní východy slunce nezmeškám.
Začátkem týdne mi volal kamarád Tom, jestli nechci vzít Staníka a jet s ním a jeho dcerkou Rozárkou do Kašperských hor. Že dáme maminkám doma oddech na celý víkend a užijeme si akci Apalucha. No a kdyby nám to moc nešlo, vždycky můžeme sednout do auta a dojet zase zpátky že?
Začali jsme Staníka učit na nočník a vysloveně se nám "daří". Pokud pominu pár náhodných úspěchů, tak první půlka týdne, bylo každé posazení na nočních doprovázeno řevem. Později už chodí s nočníkem sám, ale dává si ho na hlavu, nebo ho hází na hlavu nám.
Když mi přišel před pár dny email od Jiřího Zuzánka s kterým jsem se viděl nedávno na srazu fotobankéřů s doporučením jakéhosi kurzu pro fotografy s náplní jak vydělávat focením, nezdálo se mi to. Jednak kurz který je zdarma, ale propagovaný affiliate kódem a pak opěvné řeči na "jednoho z nejlépe vydělávajích" fotografů v ČR o kterém jsem dosud neslyšel, to nejsou zrovna dobré indicie.
Na horách jsem na dětském hřišti zkusil se Staníkem klouzačku. Měli tam takovou krátkou s mírným sklonem, prostě ideální pro první pokus. Staník se pomalu váhavě rozjel, já ho dole chytil a už se chechtal od ucha k uchu.
