Tak jsme konečně zapili toho našeho kluka. Přes prázdniny byli všichni pořád někde po dovolených a dřív to prostě nešlo. Zatímco původně mělo být zapíjením hlavním tématem zápisku Staník se rozhodl poněkud jinak.
Jak dny ubíhají, začínáme dostávat určitý pravidelný rytmus. Ráno kolem půl 7 až půl osmé prcek řve a Lucka ho schválně ignoruje, abych si toho i já všimnul, pohoupal ho, přebalil ho a do devíti až půl desáte s ním v náručí usnul.
Odjezd od babičky z dědou byl v celkem poklidném duchu. Staník už to má vychytané, takže nebrečí dokud nevejdeme doma do vchodových dveří domu. Pak se probudí a spustí uvítací Uááá song.
Po svatebním dni si Staník zrovna moc nepospí, v půl sedmé spustí lehce ubrečenou, jen tak pro formu a pak si s probuzeným tátou může v klidu povídat. Vyspal se do růžova, minimálně podle těch ksichtíků co na mě dělá, já se do růžova nevyspal, takže na moje ksichtíky se ani neptejte.
Ráno začalo docela fajnově, když jsem si k sobě po ránu prťouse přebral, aby se maminka mohla dospat, tak jsem si ho dal na kolena a on se na mě culil, usmíval se na mě a na to moje povídání dokonce reagoval houkáním. Tak to vypadá, že to dnes nebude uplakaný den.
