Po té nevyspalé noci jsme se k babičce a dědovi opravdu těšili. Dáme jim Staníka na procházku a konečně se vyspíme. Sice jsme to až tak moc nezrealizovali, ale mrňous skoro nezlobil. To aby předvedl jak moc ho rodiče "pomlouvají", vždyť on je tak hodné miminko.
Noc jaké nebylo rovno, všude máme žluté hovno. Začalo to už po uspání. Vzbudil se na první kojení před půlnocí. Pak celou noc řve, cca každé 1,5-2 hodiny brečí. Jednou hlady, jindy kvůli pleně. Já jsem totálně nevyspalý, v noci jsem šel spát pozdě a třeští mě hlava, což u mě není zvykem. Každé zařvání si tam notně užívám.
Tak to byl tedy zase den. Mrně se nám rozhodlo, že má prudivou náladu. Každou chvíli bez důvodu brečel, fňukal a zlobil. Je nakojený? Ano! Je přebalený? Ano! Není mu zima? Není. Nechtěl by spát? Nechtěl, ale měl by!
Mamča si trénuje na Zumbu, vrtí se tu za mnou a tak mě nenapadne nic lepšího, než vyvalit pupek a ukázat jí mojí představu břišního tance. Rozesmívám jí a nemůže se soustředit, ale Staníkovi, do té doby hrajícímu si na dečce se to moc nelíbí a začíná brečet. Je to jasné, rodiče si dovádí, tančí a on jako nic jo?
Tento týden mi v půlce narušily dvě drobné mrzutosti. První byla bolavá kolena z běhu. Takže nucená pauza ve sportování, aby se nohy mohly lépe regenerovat. Jak moc to chybí mrňouskovi těžko říct, mě hodně, ale už zítra zase běžíme. Druhá bylo zjišťování zda jsem opravdu úředně na mateřské. Nakonec jsem se po několikadenních peripetiích s úřadem dozvěděl, že ano, ale že o tom prostě neinformují a peníze posílají se zpožděním. Zkrátka služby občanům jak se patří.
