Poslední dva dny byly celkem hektické. Připravujeme se na bruslařský víkend u Lužických jezer, Staníka bereme s sebou a tak kromě spousty organizačních věcí, nákupu jídla, zajištění EUR a tak dále, přibyly ještě starosti s oblečením pro prcka, jak sbalit nejlépe kočárek na cestu prostě radosti s malými cestovateli.
Po ranním kojení Staník zkoušel nebýt hodné miminko. Ale přesvědčil jsem ho, že si to má rozmyslet. Takže nakonec to se mnou ještě v osm ráno na "chvilku" zalomil. Vstávali jsme tak v mimořádně optimistickém čase kolem půl dvanácté.
Pěkně nám ten týden začal. Maminka zase pravidelně cvičí, takže musíme vydržet dvě hodiny bez mlíka. Naštěstí to zatím vychází. Staníka nalijeme stoprocentním mlíkem, prohibice neprohibice. A zatímco mamča cvičí sama, tak já běhám se Staníkem. Udrncání v chariotu je totiž jistota.
Tak je to tady, malý milník pro našeho človíčka, velký milník pro úřednictvo. Máme první pas a můžeme za hranice, hurá. A dokonce má skvělé datum vystavení, přesně na výročí svatby mamky s taťkou.
Máme za sebou dva velice důležité dny. Prvním milníkem byl maminčin návrat do práce. Zatímco předcvičovala, tak jsme se Staníkem seděli ve fitku a tvářili se děsně důležitě.
