5. kvě 2014
Z deníku otce: U holiče
Za poslední týdny se Staník kromě lumpáren naučil další věci. Třeba slovíčko "pomoc". Takže když s něším nemůže hnout, někam dosáhnout a podobně, začne se najednou ozývat volání "pomoc", "pomoc" a tak musíte jít a pomáhat.
Taky se krásně naučil oslovovat. Už to není tak, že jedem autem a ozve se ze zadní sedaček "bus" nebo "tramvaj", už se ozývá "táto bus" a "táto tramvaj", hlavně v tu chvíli když maminka daný dopravní prostředek odkývá a tatínek nereaguje. U některých slovíček ovšem dál zvesela komolí. Aktuálním hitem je používání "ček" převážně v ženském rodě, takže místo slepice je "slepiček", místo boty "botiček", babička je "babiček" a ovečka je "oveček".
Kromě toho začal zlobit s usínáním. No tedy zlobit, uložíme ho do postele a najednou se jak v hororu pomalu hýbe klika dolů a pak se rozrazí dveře, za nima Staník s dudlíkem, táhne si polštářek, peřinku, medvídka a hurá na gauč v obýváku. Protože on bude usínat u nás a basta. No, sem tam mu to projde. A když ne, tak ho vrátíme zpátky do postele, slyšíme jak v pokoji rachotí a když pak jdeme později spící ratolest zkontrolovat tak ona nikde. Leží si totiž v posteli rodičů, samozřejmě s dotaženou peřinkou, polštářkem, jedním až dvěma plyšáky a pitíčkem. Jednou dokonce otevřel dveře z pokoje, ale do obýváku už únavou druhé dveře nezvládnul, takže jsme ho našli ležícího na peřince na zemi hned za dveřmi v ruce ještě žmoulal polštářek a spal jako když ho do vody hodí.
Taky už nám ten vlasáč už začal mít na hlavě moc velký květák a tak jsem ho objednal u kadeřnice, když jsem s ním zrovna běžel kolem. Jasně, že každá dobrá snaha musí být po zásluze potrestána, takže jsem dostal doma vyhubováno jak je to těsně před obědem, jak je to v době kdy budou s maminkou v dětské koutku co už je domluvený a jak jsem se měl zeptat. Cha! Stačí vytrvat a nic nerušit! Dětský koutek odpadl, Staník spal ten den zrovna dlouho, takže byl v čase před obědem ještě krásně odpočatý a stříhání se krásně vydařilo. Obavy to prcek zvládne se ukázaly celkem liché. Jen ho paní kadeřnice, když ho viděla, řekla "ale nechcete mu to zkrátit, jemu ty vlnité vlásky tak sluší", takže jsme zkracovali jen trošičku. Ale hlavně Staník seděl, koukal, nezlobil, prostě zlaté dítě, aspoň pro jednou. Pak jsme přišli domů, udělali jsme na mamku kuk, tak jsme ostříhaní a maminka řekla "A kde?, Vždyť není vidět žádná změna.". No, není, ale sluší mu to víc.
Doufám, že mi to pak z těch vlasů sundá, abych nevypadal jako holka.