Tento týden mi v půlce narušily dvě drobné mrzutosti. První byla bolavá kolena z běhu. Takže nucená pauza ve sportování, aby se nohy mohly lépe regenerovat. Jak moc to chybí mrňouskovi těžko říct, mě hodně, ale už zítra zase běžíme. Druhá bylo zjišťování zda jsem opravdu úředně na mateřské. Nakonec jsem se po několikadenních peripetiích s úřadem dozvěděl, že ano, ale že o tom prostě neinformují a peníze posílají se zpožděním. Zkrátka služby občanům jak se patří.
Systém státní správy je nepřeberný kopec "zábavných" překvapení. Ale chápu to, je to "trest" za to, že jako muž a ještě k tomu podnikatel mám tu drzost nastoupit na peněžitou pomoc v mateřství, zkráceně PPM.
Důležitá aktualizace seznamu toho, co je potřeba uvnitř článku!
Ráno, klasická probuzovací rutina ... uááá, uááá. Jasně, prcka přebrat od maminky na svojí půlku postele, dát si sirky do očí, netvářit se ospale a povídat si. Ve chvíli kdy se totiž z polohy ležící mrtvola zvednu a zjevím se nad tou naší ratolestí, tak z řevu přejde do rozzářených očí, začne máchat rukama a houkat mi, nejspíš o tom co se mu dneska v noci zdálo.
Víkend jsem strávil focením dravců na Vysočině, takže doma mě skoro celé dva dny neviděli. Ale udržovali jsme alespoň písemný styk. Takže jsem se dozvídal po SMS nebo přes web ty nejžhavější novinky ze světa našeho malého človíčka.
Týden ubíhá v krásně poklidném tempu. Protože si doléčuju rýmičku, nemůžu s prckem chodit běhat. Takže teď zkoušíme při čekání na maminku novou hru. Na usínání. A jde nám to. Místy přemýšlím, jestli jde líp Staníkovi nebo mě. Rozhodně to prospívá k navyšování počtu přečtených stránek knih během uspávání.
Závěrečný bruslící den je tu. V noci opět slušně přituhlo a zdá se, že Staníkovi se v takovou chvíli jeví jako nejlepší nechat se kojit každé dvě hodiny. Ale to nás nerozhází, zbývá přeci "spousta" času na spaní mezitím.
