Po návratu z víkendu jsme se dostali domů celkem pozdě, ale i tak jsme se museli vykoupat. Po očkování jsme se nekoupali a nějak nám zrudly záhyby na krku. Staník našel pár nových triků, jak se mytí krku bránit, ale přeci jen jsme ten krk umyli a namazali.
Po té nevyspalé noci jsme se k babičce a dědovi opravdu těšili. Dáme jim Staníka na procházku a konečně se vyspíme. Sice jsme to až tak moc nezrealizovali, ale mrňous skoro nezlobil. To aby předvedl jak moc ho rodiče "pomlouvají", vždyť on je tak hodné miminko.
Noc jaké nebylo rovno, všude máme žluté hovno. Začalo to už po uspání. Vzbudil se na první kojení před půlnocí. Pak celou noc řve, cca každé 1,5-2 hodiny brečí. Jednou hlady, jindy kvůli pleně. Já jsem totálně nevyspalý, v noci jsem šel spát pozdě a třeští mě hlava, což u mě není zvykem. Každé zařvání si tam notně užívám.
Tak to byl tedy zase den. Mrně se nám rozhodlo, že má prudivou náladu. Každou chvíli bez důvodu brečel, fňukal a zlobil. Je nakojený? Ano! Je přebalený? Ano! Není mu zima? Není. Nechtěl by spát? Nechtěl, ale měl by!
Mamča si trénuje na Zumbu, vrtí se tu za mnou a tak mě nenapadne nic lepšího, než vyvalit pupek a ukázat jí mojí představu břišního tance. Rozesmívám jí a nemůže se soustředit, ale Staníkovi, do té doby hrajícímu si na dečce se to moc nelíbí a začíná brečet. Je to jasné, rodiče si dovádí, tančí a on jako nic jo?
Letos mi pozvání na závody a tréninky od Michala Kopáčka z Nakupka Rallye Teamu pořád nějak časově nevycházela. Vždycky už v té době bylo nějaké jiné focení, termín porodu našeho malého sviště nebo jiné nepřekonatelné překážky. Nakonec to ale přeci jen vyšlo na závěrečný závod letošní sezóny ve Světlé nad Sázavou.
